21 C 398/2023-30 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2022 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit ji částku ve výši 57 751 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky řízení byla dne 29. 10. 2019 uzavřena smlouva o nájmu bytu, na základě které žalovaná užívala byt č. , hodnota, , v domě na adrese , adresa, (dále jen „byt“), jejímž je žalobkyně výlučným vlastníkem. Nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou s účinností od 1. 11. 2019 do 31. 10. 2021 a skončil ke dni doručení výpovědi ze dne 1. 2. 2021, tj. ke dni 9. 2. 2021. Ke skončení nájemního poměru však žalovaná předmětný byt nevyklidila a nepředala žalobkyni, přičemž jej užívala i nadále zcela bez právního důvodu. Za užívání bytu v období od 1. 11. 2019 do 31. 12. 2019 žalovaná neuhradila nedoplatek na službách ve výši 94 Kč. Za užívání bytu v období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 žalovaná neuhradila nájem za říjen 2020 ve výši 316 Kč, nájem za listopad 2020 ve výši 5 980 Kč a nájem za prosinec 2020 ve výši 5 980 Kč a náklady na služby ve výši 5 890 Kč. Za užívání bytu v období od 1. 1. 2021 do 25. 5. 2021 žalovaná neuhradila nájem za období od 1. 2. 2021 do 9. 2. 2021 ve výši 1 922 Kč, náhradu za bezsmluvní užívání bytu za období od 10. 2. 2021 do 25. 2. 2021 ve výši 20 841 Kč a náklady na služby za období od 1. 1. 2021 do 25. 5. 2021 ve výši 16 728 Kč. Žalovaná byla k úhradě dluhu opakovaně vyzývána, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 5. 9. 2022, žalovaná však na výzvy nereagovala. Žalobkyně požadujee také zákonné úroky z prodlení.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Z informace o pozemku ze dne 23. 9. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem předmětného bytu. Ze smlouvy o nájmu bytu č. , hodnota, ze dne 29. 10. 2019, výpovědí ze dne 1. 2. 2021 a doručenkou ze dne 9. 2. 2021 bylo prokázáno, že žalovaná byla nájemkyní předmětného bytu a nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou od 1. 11. 2019 do 31. 10. 2021. Nájemné a další platby byly splatné do 5 dne měsíce předem. Protože žalovaná nezaplatila nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, vypověděla žalobkyně nájemní smlouvu výpovědí ze dne 1. 2. 2021, přičemž nájemní poměr skončil ke dni doručení výpovědi, tj. ke dni 9. 2. 2021. Z protokolu o otevření-převzetí bytu ze dne 25. 5. 2021 a výpovědi ze dne 1. 2. 2021 soud zjistil, že od 10. 2. 2021 do 25. 5. 2021 žalovaná užívala byt bez právního důvodu, neboť byt na výzvu žalobkyně žalobkyni nepředala.6. Z evidenčních listů a z vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 ze dne 23. 4. 2021, za období od 1. 1. 2021 do 25. 5. 2021 ze dne 14. 4. 2022, za období od 1. 11. 2019 do 31. 12. 2019 bylo soudem zjištěno, že měsíční předpis nájmu bytu byl stanoven od 1. 11. 2019 na částku 6 540 Kč měsíčně (5 510 Kč nájem a 1 030 Kč splátka na služby), od 1. 12. 2019 na částku 6 570 Kč (5 544 Kč nájem a 1 026 Kč splátka na služby), od 1. 6. 2020 na částku 6 850 Kč (5 823 Kč nájem a 1 027 Kč splátka na služby), od 1. 11. 2020 na částku 7 010 Kč (5 980 Kč nájem a 1 030 Kč splátka na služby) a od 1. 4. 2021 na částku od 7 100 Kč (5 980 Kč nájem a 1 020 Kč splátka na služby). Za užívání bytu v období od 1. 11. 2019 do 31. 12. 2019 vznikl žalobkyni nedoplatek z vyúčtování služeb ve výši 94 Kč, který žalobkyně vyúčtovala žalované prostřednictvím vyúčtování ze dne 10. 6. 2020, splatného dne 31. 7. 2020. Za užívání bytu v období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 dluží žalovaná žalobkyni částku ve výši 18 166 Kč, představující nedoplatek předpisu nájmu za měsíc říjen 2020 ve výši 316 Kč, nezaplacený předpis nájmu za měsíc listopad 2020 ve výši 5 980 Kč, nezaplacený předpis nájmu za měsíc prosinec 2020 ve výši 5 980 Kč a skutečně spotřebované služby za užívání bytu ve výši 5 890 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných nákladů na služby vyúčtováním ze dne 23. 4. 2021, splatným dne 31. 7. 2021. Za užívání bytu v období od 1. 1. 2021 do 25. 5. 2021 dluží žalovaná žalobkyni částku ve výši 39 491 Kč, představující nezaplacený předpis nájmu za měsíc únor 2021 (od 1. 2. 2021 do 9. 2. 2021) ve výši 1 922 Kč, náhradu za bezesmluvní užívání bytu odpovídající ujednanému nájemnému za období od 10. 2. 2021 do 25. 5. 2021 ve výši 20 841 Kč a náklady na skutečně spotřebované služby za užívání bytu v období od 1. 1. 2021 do 25. 5. 2021 ve výši 16 728 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných nákladů na služby vyúčtováním ze dne 14. 4. 2022, splatným dne 31. 7. 2022. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek.7. Podle § 2201 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.8. Podle § 2295 obč. zák., pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Co se právního posouzení věci týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Žalované byl žalobkyní poskytnut do dočasného užívání v souladu s § 2201 a násl. obč. zák. nájemní smlouvou předmětný byt na dobu určitou, nájem byl však předčasně ukončen pro neplacení nájmu, a to ke dni 9. 2. 2021. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni dlužné nájemné, skutečně spotřebované služby spojené s užíváním bytu po dobu nájmu a vzhledem k tomu, že žalovaná byt užívala i po ukončení nájemního vztahu, je povinna uhradit žalobkyni v souladu s § 2295 o. z. náhradu ve výši ujednaného nájemného a v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající uhrazeným nákladům na spotřebované služby. Soud proto rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku o povinnosti žalované dlužné částky uhradit, kdy o příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zák. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 15 814 Kč, která přestavuje soudní poplatek ve výši 2 311 Kč, odměnu za tři úkony právní služby po 3 420 Kč (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle §§ 7 a 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), 3 x paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 AT a DPH ve výši 21% z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř.