21 C 450/2023-25 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 9. 11. 2022 domáhala na žalované uhrazení částky ve výši 13 078,56 Kč s příslušenstvím, která přestavovala neuhrazenou kupní cenu za elektřinu, která byla dodána žalované do odběrného místa na adrese , adresa, žalobkyní v režimu dodavatele poslední instance. Žalovaná v období od 14. 10. 2021 do 1. 3. 2022 odebrala elektřinu, za kterou žalobkyně vyúčtovala fakturou č. , hodnota, splatnou ke dni 24. 3. 2022 částku ve výši 13 078,56 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2022. Žalovaná na výzvu nereagovala a na vymáhanou pohledávku neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.4. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:5. Z listin na č. l. 16-18 spisu, tabulky na straně 21 spisu, oznámení ze dne 17. 10. 2021 a výzvy ze dne 12. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně dodávala žalované od 14. 10. 2021 jakožto dodavatel poslední instance do odběrného místa na adrese , adresa, (EAN , Anonymizováno, ), elektřinu pro potřeby domácnosti. Oznámení žalované o zahájení dodávky elektřiny dodavatelem poslední instance bylo učiněno oznámením ze dne 17. 10. 2021 a oznámením ze dne 12. 1. 2022 byla žalovaná vyzvána k opuštění režimu DPI. Z faktury č. , hodnota, splatné dne 24. 3. 2022 soud zjistil, že žalované byla žalobkyní za spotřebu elektřiny v předmětném odběrném místě v období od 14. 10. 2021 do 1. 3. 2022 vyúčtována částka 13 078,56 Kč. Z výzvy ze dne 1. 11. 2022 a podacího archu ze dne 1. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě vymáhané částky do 8. 11. 2022.6. Dle ust. § 12a odst. 2 písm. a) zák. č. 458/2000 Sb., energetický zákon, je dodavatel poslední instance povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn.7. Dle ust. § 12d odst. 1 zák. č. 458/2000 Sb., energetický zákon, povinnost dodávky poslední instance podle § 12a odst. 2 a 4 zaniká uplynutím 3 měsíců od jejího vzniku, jestliže zákazník nezmění dodavatele elektřiny nebo plynu před uplynutím této doby.8. Co se právního posouzení věci týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Žalobkyně, jakožto dodavatel poslední instance, byla povinna dodávat žalované elektřinu na výše uvedené odběrné místo poté, co její dodavatel pozbyl oprávnění elektřinu dodávat ve smyslu ust. § 12a odst. 2 písm. a) zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Žalovaná od žalobkyně elektřinu odebírala, za odebranou elektřinu však fakturovanou cenu neuhradila, soud proto rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku o její povinnosti dlužnou částku uhradit. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zák. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, která představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby) ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), 3 x paušální náhradu hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21% DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř.