21 C 595/2023-34 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované uhrazení částky ve výši 21 280 Kč s příslušenstvím, která představovala neuhrazené jízdné a přirážku k jízdnému za jízdu dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně bez platného jízdního dokladu dne 6. 9. 2016, 27. 9. 2016, 29. 11. 2016, 5. 12. 2016, 16. 2. 2017, 15. 3. 2017, 27. 4. 2017, 31. 8. 2017, 11. 9. 2017, 11. 9. 2017, 15. 9. 2017, 21. 9. 2017, 10. 10. 2017 a 10. 11. 2017.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.4. Soud učinil závěr o skutkovém stavu věci tak, že žalovaná cestovala dopravním prostředkem - linkou č. 48, 101, 101, 106, 12, 11, 11, 11, 11, 11, 103, 11, 11 a 11 provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně dne 6. 9. 2016, 27. 9. 2016, 29. 11. 2016, 5. 12. 2016, 16. 2. 2017, 15. 3. 2017, 27. 4. 2017, 31. 8. 2017, 11. 9. 2017, 11. 9. 2017, 15. 9. 2017, 21. 9. 2017, 10. 10. 2017 a 10. 11. 2017 bez platného jízdního dokladu a na místě při přepravní kontrole neuhradila jízdné v celkové výši 280 Kč a přirážku k jízdnému v celkové výši 21 000 Kč. Soud dále učinil závěr o tom, že žalobkyně dne 13. 10. 2021 uzavřela se společností , právnická osoba, . smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení výše popsané splatné pohledávky za žalovanou. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna oznámením ze dne 19. 2. 2023. Na dlužnou částku žalovaná přes výzvu žalobkyně neuhradila ničeho.5. Co se právního hodnocení týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o přepravě podle § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na základě které se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně jízdné. Při přepravní kontrole se ovšem žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a byla proto povinna uhradit v souladu s § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, a přepravními podmínkami jízdné a přirážku k jízdnému, což neučinila. V řízení bylo rovněž prokázáno, že v souladu s § 1879 o. z., byla celá předmětná pohledávka řádně postoupena na žalobkyni a žalované bylo oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy o příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 052 Kč, která představuje soudní poplatek ve výši 852 Kč, odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby) ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), 3 x paušální náhradu hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT.