28 C 7/2024-35 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne , datum, domáhal po žalované zaplacení částky 44 585 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná cestovala v prostředku MHD , adresa, (právního předchůdce žalobce) bez platného jízdního dokladu a byla takto zjištěna při kontrole přepravním kontrolorem, a to ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , přičemž žalovaná vždy uzavřela s žalobcem dohodu s cestujícím, ve které se zavázala k úhradě jízdného a přirážky v dojednané lhůtě. Svou povinnost však žalovaná vůči žalobci v dojednané lhůtě nesplnila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, pohledávka přešla na žalobce. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci jak jízdné, tak přirážku k jízdnému dle platných právních předpisů. Protože se žalovaná dostala do prodlení, požadoval žalobce také úroky z prodlení od splatnosti každého přestupku do zaplacení.2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne , datum, zrušen, neboť se ho žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou.3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.4. Vzhledem k tomu, že nastaly podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval ve věci ústní jednání, když vycházel z žalobních tvrzení a žalobcem doložených listinných důkazů.5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je zcela důvodná; v řízení bylo prokázáno obsahem listin - dohod s cestujícím vztahujícím se ke každému jednotlivému přestupku výše uvedených dnů, že žalovaná cestovala v dopravním prostředku právního předchůdce žalobce bez platného jízdního dokladu, když tyto okolnosti byly zjištěny při kontrole přepravním kontrolorem; žalovaná se zavázala ve výše uvedené dohodě s cestujícím zaplatit žalobci jak odpovídající jízdné – 15 Kč, 16 Kč a 20 Kč, tak přirážku k jízdnému – 1 000 Kč a 1 500 Kč, což však poté v dohodnuté lhůtě neučinila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobce ze dne , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, , včetně přílohy, byla prokázána aktivní legitimace žalobce, když podáním ze dne , datum, bylo žalované postoupení pohledávky oznámeno. Povinnost žalované zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému je v souladu s ust. § 760 obč. zák., § 18 a/ zák.č. 111/94 Sb., o silniční dopravě v platném znění a v souladu s přepravními podmínkami žalobce a povinnost zaplatit i úrok z prodlení je v souladu s ust. § 517 odst. 2 obč. zák. a výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 142/94 Sb. – u jízd uskutečněných v roce 2012. Nárok žalobce za jízdy od roku 2013 plyne z ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále jen o. z./, z ustanovení § 18a zákona č. 111/1994 Sb., ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb. a článku IX. smluvních přepravních podmínek, když k uhrazení této peněžní povinnosti se žalovaný rovněž zavázal výše uvedenou dohodou s cestujícím. Vzhledem k výše uvedenému soud zcela vyhověl žalobě a zavázal žalovanou zaplatit žalobci žalovanou částku v plné výši tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, a to včetně příslušenství v souladu s ustanovením § 1968 a 1970 o. z., když výše příslušenství je dána dobou prodlení a ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. V daném případě soud přiznal procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 265 Kč, která se skládá z částky 1 865 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby á 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí právního zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepis žaloby), dále náhrady hotových výdajů, tj. 3× režijní paušál á 300 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Pokud žalobce požadoval odměnu advokáta ve smyslu § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., soud se s tímto názorem žalobce neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč a v němž byla přiznána žalobci náhrada nákladů řízení, tedy popsaná situace zcela koresponduje s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud zavázal žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.7. Soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. zavázal žalovanou uhradit žalobci náklady řízení spolu s žalovanou částkou a jejím příslušenstvím ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.