32 C 110/2023-41 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 24. 6. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 15 732,17 Kč, přičemž svou žalobu odůvodnil skutečností, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne 11. 1. 2019, kdy na základě této byla žalovanému poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 20 000 Kč. Ve smlouvě dále byl dohodnut vyčíslený a neměnný poplatek v částce 19 541 Kč sestávající z úrokové sazby ve výši 29 % ročně po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, tj. 4 901 Kč v kapitalizované výši, částka za zpracování doručení a flexibilní splácení ve výši 5 500 Kč a částka za administrativní činnosti a komfortní splácení ve výši 9 140 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 32 600 Kč, a to ve splátkách 13. 2. 2019 ve výši 2 200 Kč, 16. 2. 2019 ve výši 2 200 Kč, 18. 3. 2019 ve výši 2 200 Kč, 14. 4. 2019 ve výši 2 200 Kč, 15. 5. 2019 ve výši 2 200 Kč, 17. 6. 2019 ve výši 2 200 Kč, 17. 7. 2019 ve výši 2 200 Kč, 19. 8. 2019 ve výši 2 200 Kč, 26. 8. 2019 ve výši 15 000 Kč.2. Žalovaný se dosud ve věci nevyjádřil.3. V souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků, když tito byli řádně a včas k jednání předvoláni, žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s tím, nechť je jednáno v jeho nepřítomnosti, žalovaný svou neúčast neomluvil, nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tedy jednal v nepřítomnosti obou účastníků.4. Ve věci byl zjištěn závěr o skutkovém stavu:5. Žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce částku ve výši 20 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o poskytnutí zápůjčky v hotovosti a dosud zaplatil částku 32 600 Kč.6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému hotovostní zápůjčku ve výši 20 000 Kč, mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru, avšak soud má za to, že dle ust. § 113 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru došlo k zajištění spotřebitelského úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky, když žalobce požaduje částku v rámci poplatků v celkové výši 19 541 Kč při sjednání smluvního úroku v rozsahu 29 % ročně a poplatků, ať už za administrativní činnost, komf. splácení ve výši 9 140 Kč a vedení účtu, zpracování ve výši 5 500 Kč. Ve vztahu k zajišťované pohledávce 20 000 Kč se jedná o 100 % nárůst, který dle soudu je zjevně nepoměrný. Proto soud vycházel ze skutečnosti, že žalovaný byl povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 20 000 Kč, a pokud bylo v řízení prokázáno, že v mezidobí, tj. od února do srpna 2019 žalovaný zaplatil celkem 32 600 Kč dle soudu je poskytnutá částka žalovaným přeplacena a nelze žalobě v rozsahu 15 732,17 Kč vyhovět, proto byla v celém rozsahu zamítnuta.7. Výrok II. pak vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně úspěšný žalovaný má právo na plnou náhradu nákladů, tyto mu však prokazatelně nevznikly, žádné neuplatnil. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.