32 C 497/2023-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 9. 2023 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 10 460,50 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, uzavřela dne 20. 1. 2022 s žalovaným prostřednictvím stránek www., Anonymizováno, .cz Smlouvu o úvěru, na základě které poskytnul žalovanému úvěr v celkové výši 5 000 Kč, když částka byla zaslána na účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, a částka 5 460,50 Kč je pak požadována jako zajištění prodlení dlužníka. Spolu s dlužnou částkou požadoval žalobce úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 20. 2. 2022 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání se nikdo z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobce svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.4. Ve věci byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:5. Právní předchůdce žalobce dne 20. 1. 2022 zaslal na bankovní účet č. , č. účtu, (majitel žalovaný) částku ve výši 5 000 Kč pod VS , var. symbol, .6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru o poskytnutí finančních prostředků, když ujednání o poplatku za poskytnutí úvěrových prostředků představuje poplatek ve výši 40 %, což není v souladu s ust. 113 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovanému byla na účet č. , č. účtu, v lednu 2022 pod VS , var. symbol, právním předchůdcem žalobce poukázána částka ve výši 5 000 Kč, má soud za to, že lze vycházet z poskytnutí těchto finančních prostředků žalovanému, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěr, ale soud si uvedené vyhodnotil v souladu s ust. § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Výrokem II. byly pro uvedené zamítnuty ostatní nároky uplatněné žalobcem s ohledem na skutečnost, že soud nevycházel z uzavřené smlouvy o úvěru, když tato nebylo co do zajištění uzavřena platně, nelze žalobci přiznat více, než částku, která představuje reálnou hodnotu, kterou žalovaný obdržel. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.7. Výrokem III. pak bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy účastníci byli procesně úspěšní zhruba ve stejném rozsahu, žádnému tedy nenáleží náhrada nákladů řízení.