38 C 161/2024-22 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 491,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, dne 24. 7. 2022 písemnou smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 12 888 Kč ve 14 splátkách po 1 992 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka připadala na 24. 9. 2023. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek splatným dne 24. 9. 2023, na který připadala splatnost poslední splátky. Pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023. Žalobkyně tak po zvážení požaduje jistinu ve výši 13 974,23 Kč. Dále žalobkyně požaduje tzv. kapitalizovaný úrok ve výši 660,80 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 6 817 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 928,83 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 507,14 Kč, smluvní úrok ve výši 113,33 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 212,48 Kč, smluvní pokutu ve výši 517,05 Kč a běžící úrok z prodlení do zaplacení.2. Žalovaý se ve věci žádným způsobem procesně nevyjádřil.3. Ze Smlouvy o úvěru č. 0414352ze dne 24. 7. 2022 soud zjistil, že smlouvu uzavřela společnost , právnická osoba, . se žalovanou smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto částku vč. úroků a poplatků. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem s uvedením adresy bydliště, aniž by z obsahu smlouvy plynulo, že ji uzavírá v rámci podnikatelské činnosti. První splátka měla být uhrazena nejpozději jeden měsíc po uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal v hotovosti částku 15 000 Kč.4. Ze žádosti o půjčku soud zjistil, že žalovaný uvedl ve formuláři, že je zaměstnaný s příjmem 20 800 Kč. Výdaje na bydlení a energie má měsíčně ve výši 3 000 Kč, na dopravu a jídlo 4 250 Kč, dále splácí jiné půjčky měsíčně ve výši 4 305 Kč a má srážky z platu ve výši 2 000 Kč, jiné výdaje nemá. Bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost. Výdaje žalovaného ani jeho další závazky nebyly nijak ověřovány.5. Z tvrzení žalobkyně ve prospěch žalovaného soud vzal za prokázané, že žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně částku 2 000 Kč.6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 včetně všech příloh bylo zjištěno, že účinností od podpisu této smlouvy byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.7. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 vč. podacího archu soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . vyhotovila oznámení o postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo zasláno žalovanému dne 2. 1. 2024. V oznámení byl žalovaný vyzván k uhrazení žalované pohledávky do 10 dnů od doručení oznámení.8. Z Předžalobní výzvy k plnění ze dne 9. 4. 2024 vč. podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě žalované částky s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba.9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle kterého společnost , právnická osoba, . uzavřela dne 24. 7. 2022 se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednanými poplatky a úroky v celkové výši 12 888 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. V podrobnostech ohledně obsahu smluvního vztahu soud odkazuje na zjištění popsaná při hodnocení smlouvy, když obsah smlouvy nebyl v řízení zpochybněn. Žalovaný si částku 15 000 Kč převzal v hotovosti, žalobkyni či jejím právním předchůdcům však uhradila toliko 2 000 Kč. Společnost , právnická osoba, . vyhotovila oznámení o postoupení žalované pohledávky na žalobkyni, přičemž toto oznámení bylo žalovanému zasláno na jeho doručovací adresu, soud tedy vzal za prokázané, že na žalobkyni přešla žalovaná pohledávka. Oznámení bylo odesláno 2. 1. 2024 a obsahovalo též výzvu k plnění s desetidenní lhůtou. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného i k plněním též prostřednictvím svého zástupce. V řízení nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného nad rámec zcela schématického vyplnění žádosti o úvěr.10. Podle § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, . za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni.11. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“) jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele.12. Je na žalobkyni, aby v řízení tvrdila a prokázala, že úvěruschopnost úvěrového dlužníka (zde žalované) s odbornou péčí posoudila, či že ji posoudil její právní předchůdce. Žalobkyně v tomto směru nic netvrdila, přestože jí musí být známá současná praxe zdejšího soudu a jeho názor na důkazní břemeno ohledně skutečností významných z hlediska platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ve vazbě na § 86 odst. 1 z.s.ú. Požadavek soudu tak nemůže být pro žalobkyni překvapivý, a pokud žalobkyně přesto nic ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy netvrdila a ani se k nařízenému ústnímu jednání nedostavila, neshledal soud důvody pro to, aby ji dodatečně vyzýval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku pro rozpor s § 86 odst. 1 z.s.ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu.13. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 o.z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostali, což v projednávané věci znamená povinnost žalované vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr 15 000 Kč. Jak vyplývá ze skutkových závěrů soudu, žalovaná tuto povinnost již splnila v rozsahu 2 000 Kč. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 13 000 Kč, která odpovídá zbytku dlužné jistiny, kterou žalovaná převzala. Zároveň soud dle § 1970 o. z. zavázal žalovanou k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od 20. 4. 2024 do zaplacení z částky 13 000 Kč. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dne 9. 4. 2024, přičemž s ohledem na § 573 o. z. je třeba považovat tuto výzvu za doručenou dne 12. 4. 2024. Lhůta k plnění byla stanovena jako desetidenní, od 23. 4. 2024 je tedy žalovaná v prodlení s plněním. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalované, s korekcí dle žalobního návrhu. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když veškeré ostatní nároky vycházejí z ujednání smlouvy, která byla v celém rozsahu soudem shledána absolutně neplatnou. Z těchto ujednání proto smluvním stranám nevznikly žádná práva a povinnosti, na základě kterých by soud mohl žalovanou zavázat k plnění.14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážně úspěšné žalované pak pro pasivitu v řízení žádné náklady řízení nevznikly.15. Dlužnou částku včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci