40 C 5/2024-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 1. 2024 domáhala, aby soud vydal rozhodnutí, jímž uloží žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné mezi manžely ve výši , částka, měsíčně. Žalobkyně v odůvodnění žaloby uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovaným před , právnická osoba, , adresa, manželství, z nějž se narodily tří děti. Manželství účastníků procházelo v posledních měsících krizí způsobenou mimomanželským poměrem žalovaného, která vyústila v opuštění společné domácnosti žalobkyní v měsíci červnu 2023. Byt, ve kterém manželé společně bydleli, je bytem nájemním. V bytě v současné době žije , Anonymizováno, s nezletilou dcerou. Dle rozhodnutí soudu je dcera svěřena do péče , Anonymizováno, a 2 synové jsou svěřeni do péče , Anonymizováno, . Žalobkyně pobírá invalidní důchod , Anonymizováno, . stupně ve výši , částka, . Žalovaný je zaměstnaný ve společnosti , Anonymizováno, , adresa, jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dle informací žalobkyně má průměrný měsíční výdělek , částka, . Žalovaný je v tuto chvíli jediným z manželů, který reálně schopen dosahovat výdělku, protože žalobkyně pečuje o děti, je nemocná a má důchod. Žalovaný neplatí na děti a žalobkyně tudíž ze svého příjmu není schopna pokrýt náklady na nezletilé děti, natož pak její vlastní potřebu. Není vinou žalobkyně, že v současné době nemá žádné jiné příjmy. Žalobkyně není tou, která by rozpad manželství zapříčinila.2. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že to, co uvádím žalobkyně v návrhu je lež. Mimomanželský poměr měla ona. Žalobkyně odešla spolu s přítelkyní, se kterou žije. Původně se její přítelkyně nastěhovala do jejich domácnosti a poté s ní žalobkyně odešla. Byla to intimní přítelkyně. Nyní má domácnost žalobkyně dva příjmy. Žalobkyně žalovanému brání ve styku se syny. Alimenty jsou mu strhávány přímo z výplaty. Žalobkyně nemůže nic platit, protože mu v závislosti na výši výplaty na živobytí s dcerou zůstává od , částka, až do , částka, měsíčně. Žalovaný je zaměstnancem , Anonymizováno, a měsíčně pobírám čistého , Anonymizováno, , částka, v závislosti na počtu , Anonymizováno, směn.3. K jednání dne 24. 5. 2024 se nedostavila žalobkyně, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o.s.ř.“), jednal v její nepřítomnosti.4. Žalobkyně v podaném návrhu neoznačila žádné důkazní návrhy a současně s návrhem ani žádné listinné důkazy nepředložila. Usnesením ze dne 6. 3. 2024, č.j. 40 C 5/2024-9, byla žalobkyně vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů. Na výzvu soudu, kterou si žalobkyně osobně převzala dne 4. 4. 2024, žalobkyně nereagovala.5. U jednání soud provedl důkaz rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , z nějž zjistil, že nejstarší nezletilá dcera byla svěřena do péče , Anonymizováno, a dva mladší nezletilí synové byli svěřeni do péče , Anonymizováno, . , Anonymizováno, bylo uloženo platit s účinností od 22. 9. 2023 na dceru výživné ve výši , částka, měsíčně a , Anonymizováno, bylo uloženo platit s účinností od 1. 6. 2023 výživné na oba syny v celkové výši , částka, .6. Podle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.7. V posuzované věci žalobkyně neoznačila a nepředložila soudu žádný důkaz, kterým by prokázala svou špatnou finanční situaci a potřebu výživného, přestože k tomu byla vyzvána. Soud byl připraven opakovaně žalobkyni vyzvat k doplnění žalobních tvrzení a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. u jednání, avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením § 120 odst. 1 větou první o. s. ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze učinit jen tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny (§ 120 odst. 3 věty druhá o. s. ř.), neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by bylo nepravdivé. O důkazní povinnosti a o důkazním břemenu je soud povinen účastníky poučit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 762/2001).8. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul (výrok I.).9. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť plně procesně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.10. Podle ust. § 11 odst. 2 písm. c) zák. č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích v účinném znění (dále jen zákon o SOP), je žalobkyně v předmětném řízení osvobozena od soudních poplatků, a tudíž rozhodnutím soudu o věci samé vznikla podle ust. § 4 odst. 1 písm. j) zákona o SOP poplatková povinnost žalovanému. Jelikož byl žalovaný ve věci plně procesně úspěšný, rozhodl soud tak, že výrokem III. České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.