81 C 290/2023-43 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou, podanou u soudu 20. 1. 2023, se žalobce domáhal vůči oběma svým rodičům stanovení výživného částkou , částka, měsíčně, počínaje dnem podání žaloby. Žalobu odůvodnil tím, že se svými rodiči nesdílí společnou domácnost, ani jeden z rodičů na výživu žalobce nepřispívá. Otec žalobce žije sám, matka žalobce žije se svým druhem a dvěma nezletilými dětmi. Žalobce studuje AHOL – Střední školu gastronomie, turismu a lázeňství, třetí ročník. Má v souvislosti se studiem na střední škole výdaje, a to stravné ve školní jídelně ve výši cca , částka, měsíčně a náklady na učební materiály v hodnotě cca , částka, za rok. Dále má výdaje na jízdné, na stravu, poplatek za dobíjeni Twist karty, za oblečení a hygienické potřeby.2. Usnesením ze dne 13. 4. 2023 č. j. , spisová značka, bylo řízení o výživném ve vztahu k žalovanému vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 15. 5. 2023.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. , právnická osoba, s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl o ní dne 25. 4. 2024 v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se k jednání bez omluvy nedostavil. Žalovaný zaslal dne 23. 4. 2024 emailové podání, kterým žádal o přeložení termínu soudu z důvodu rodinných a také , podezřelý výraz, . Této žádosti žalovaného nebylo vyhověno, když žádost nebyla shledána ani včasná ani důvodná, když žalovaný rodinné důvody, případně , podezřelý výraz, , nikterak nespecifikoval a ani nedoložil. Při svém rozhodování soud vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Provedením dokazováním bylo zjištěno, že o vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 15. 3. 2022, který nabyl právní moci dne 8. 4. 2022. Tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného platit na výživu žalobce s účinností od 1. 9. 2020 částku , částka, měsíčně. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že od 1. 9. 2020 je žalobce studentem střední školy, když v případě žalovaného soud výživné stanovil z minimální mzdy, která činila , částka, měsíčně hrubého.6. Ze spisu Okresního soudu v , adresa, , spisová značka, bylo zjištěno, že usnesením ze dne 13. 4. 2023 soud schválil smír žalobce a matky žalobce , jméno FO, , kterým se žalovaná zavázala platit na výživu žalobce částku , částka, měsíčně, a to od 1. 5. 2023. Účastníci učinili nesporné, že žalobce je studentem třetího ročníku, se školou nemá žádné zvýšené výdaje, výdaje jsou přiměřené studiu na střední škole.7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Dle obsahu žaloby soud žalobu žalobce vyhodnotil jako žalobu na zvýšení výživného, a to na částku , částka, měsíčně, počínaje dnem podání žaloby, když o vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci již bylo pravomocně rozhodnuto, a to rozsudkem Okresního soudu v , adresa, z 15. 3. 2022. Rozhodnutí týkající se opakujícího plnění, tedy i rozhodnutí ve věci výživného, je možné změnit, změní-li se podstatným způsobem poměry na straně účastníků řízení. V daném případě žalobce neprokázal, že od posledního rozhodování soudu o výživném došlo k takové změně poměrů, která by odůvodňovala zvýšení výživného na navrhovanou částku , částka, měsíčně. Žalobce byl v řízení zcela pasivní, k jednání dne 25. 4. 2024 se bez omluvy nedostavil a nemohl být tak ze strany soudu poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., když soud byl připraven žalobci toto poučení poskytnout. Jak již bylo uvedeno shora, v době posledního rozhodování soudu byl žalobce studentem střední školy a žalobce v řízení netvrdil a neprokázal, že v současné době studuje vyšší typ školy s vyššími náklady. K osobě žalovaného bylo v řízení prokázáno, že je ve výkonu trestu odnětí svobody, když od 25. 9. 2023 je pracovně zařazen s průměrným čistým měsíčním příjmem , částka, . Žalobce tedy neprokázal změnu poměrů, která by odůvodňovala zvýšení výživného a žaloba jako nedůvodná byla zcela zamítnuta.8. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodněním ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovanému, který by dle tohoto zákonného ustanovení měl právo na náhradu nákladů řízení, s řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.