126 C 25/2023-112 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou ze dne 28. listopadu 2023 ve znění jejího rozšíření ze dne 29. února 2024 a ze dne 26. září 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 173 682 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky ze dvou samostatných mzdových nároků, jednak z titulu mzdových nároků za práci přesčas včetně příplatků ve výši 19 482 Kč za období od 3 října 2020 do 26. srpna 2023, jednak z titulu doplatku do zaručené mzdy ve výši 154 200 Kč za období od října 2020 do března 2022.2. Žalobu odůvodnil tím, že byl u žalované zaměstnán na pozici prodejce ojetých vozů, přičemž žalobce dne 17. září 2023 požádal žalovanou o doplatek mzdy včetně příplatků za odpracované hodiny od roku 2015. Žalovaná mu následně zaplatila za práci o sobotách v období od září 2020 do září 2023 částku 3 488 Kč, avšak žalobce namítá, že obdržel pouze víkendový příplatek, avšak nikoliv mzdu za odpracovanou dobu a k ní náležející příplatek za přesčas, neboť se jednalo o práci nad rámec zákonem stanovené pracovní doby. Žalobce tak nárokuje mzdu za práci přesčas ve výši 19 482 Kč za období od října 2020 do srpna 2023. Žalobce dále zjistil, že mu zaměstnavatel nevyplácel zaručenou mzdu odstupňovanou podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce, jak mu to přikazuje ustanovení § 112 odst. 3 zákoníku práce. Žalobce má za to, že vykonávané práce náleží do skupiny nejméně čtvrté ve smyslu vládního nařízení číslo 567/2006 Sb., neboť pracoval jako prodejce ojetých vozů. Žalobce měl platebním výměrem stanovenou mzdu ve výši 12 000 Kč, což však nedosahovalo úrovně zaručené mzdy v této skupině, a proto mu za období od října 2020 do února 2024 vznikl nárok na zaplacení doplatku do zaručené mzdy ve výši 154 200 Kč.3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Na svou obranu uvedla, že žalobci byla v předmětném období vyplácena u mzda v podstatně vyšších částkách než ve výši 12 000 Kč měsíčně, jak plyne ze mzdového výměru. Žalovaná tvrdí, že do zaručené mzdy je nutné započíst nejen základní mzdu, ale i další peněžitá plnění, která žalobce ke mzdě dostával, přičemž v předmětném období v každém z kalendářních měsíců byla skutečně vyplacená mzda vyšší, než kolik představovala nejnižší úroveň zaručené mzdy (ve čtvrté skupině) v příslušném období.Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování4. Z pracovní smlouvy 30. ledna 2015 ve znění dodatku č.1 soud zjistil, že žalovaný žalobce byl u žalované jako prodejce ojetých vozů v odštěpném závodě , právnická osoba, , adresa, .5. Ze mzdového výměru žalobce soud zjistil, že měl stanovenu mzdu ve výši 12 000 Kč měsíčně hrubého.6. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 6. prosince 2023 soud zjistil, že žalobce okamžitě zrušil pracovní poměr u žalované dne 6. prosince 2023 s odkazem na ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu dlužného mzdového nároku, „který vznikl do 20. listopadu 2023.”7. Z e-mailové výzvy žalobce za 17. září 2023, jakož i z odpovědi na tento e-mail ze dne 4. října 2023 soud zjistil, že žalobce zaslal vedoucímu závodu výzvu k úhradě přesčasů a víkendových příplatků za období od roku 2015. Z e-mailu vedoucího odštěpného závodu ze dne 4. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná na základě žalobcovy výzvy žalobci zaplatila pouze víkendový příplatek 3 488 Kč, avšak nikoliv mzdu za odpracovanou dobu a k ní náležející příplatek za přesčas, neboť se jednalo o práci nad rámec zákonem stanovené pracovní doby. Z předžalobní výzvy ze dne 1. listopadu 2023 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení mzdových nároků za práci přesčas ve výši 19 533 Kč za období od roku 2020 do roku 2023 a dále požadoval za stejné období doplatek do zaručené mzdy ve výši 340 400 Kč.8. Ze mzdových listů žalobce za období od října 2020 do března 2022 soud zjistil, že žalobce měl základní mzdu ve výši 12 000 Kč měsíčně hrubého, ovšem současně dostával také provize, přičemž když se sečtou tato mzdová plnění dohromady (základní mzda + provize), pak skutečně vyplacená mzda žalobci převyšovala výši minimální zaručené mzdy. Ze mzdových listů žalobce dále vyplývá, že mzda, kterou v jednotlivých měsících žalobce skutečně dosahoval v předmětném období od října 2020 až do října 2023, byla vždy vyšší, než zákonem stanovena zaručená mzda, a to pouze s výjimkou jediného měsíce ledna 2021, kdy ale žalobce měl nízký počet odpracovaných hodin a je zde uvedeno 160 hodin nemocenské, což svědčí o tom, že v daném měsíci žalobce musel čerpat podpůrnou dávku v pracovní neschopnosti, a tudíž se neprokázalo, že ani v tomto měsíci by žalobce dostal nižší než zaručenou mzdu.Právní hodnocení skutkového stavu9. Podle ustanovení § 112 odst. 1 zákoníku práce (účinném do 31. 7. 2024) zaručenou mzdou je mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle tohoto zákona, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru.10. Podle ustanovení § 112 odst. 2 zákoníku práce (účinném do 31.7.2024) nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, kterou stanoví zákoník práce v § 111 odst. 2 jako základní sazbu minimální mzdy. Další nejnižší úrovně zaručené mzdy se stanoví diferencovaně podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce tak, aby maximální zvýšení činilo alespoň dvojnásobek nejnižší úrovně zaručené mzdy. Podle míry vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance může vláda stanovit nejnižší úroveň zaručené mzdy podle věty druhé a třetí až o 50 % nižší.11. Podle ustanovení § 112 odst. 3 zákoníku práce (účinném do 31. 7. 2024) nedosáhne-li mzda nebo plat bez mzdy nebo platu za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy podle odstavce 2, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek: a) ke mzdě ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené měsíční mzdy, nebo ve výši rozdílu mezi mzdou připadající na 1 odpracovanou hodinu a příslušnou hodinovou sazbou nejnižší úrovně zaručené mzdy; pro účely doplatku se použije nejnižší úroveň hodinové mzdy, jestliže se předem nesjedná, nestanoví nebo neurčí použití nejnižší úrovně zaručené měsíční mzdy, nebo b) k platu ve výši rozdílu mezi platem dosaženým v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy.12. Ve své žalobní argumentaci žalobce uvádí, že žalovaná po celou dobu trvání pracovního poměru mezi účastníky od ledna 2015 až do jeho ukončení nevyplácela žalobci zaručenou mzdu odstupňovanou podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce, jak mu to přikazuje ustanovení § 112 odst. 3 zákoníku práce vládního nařízení číslo 567/2006 Sb. Pro tento účel žalobce si vypomohl konstrukcí fiktivního zařazení do jedné z osmi skupin profesí podle vládního nařízení číslo 567/2006 Sb. a při vědomí jeho skutečně vykonávané práce si svou práci zařadil do skupiny nejméně čtvrté.13. Zařazení žalobce do čtvrté skupiny ve smyslu vládního nařízení číslo 567/2006 Sb. se soudu jeví jako přiléhavé, protože do této čtvrté skupiny se zařazují tyto práce. „Odborné práce konané s ucelenými samostatnými systémy s případným členěním na dílčí subsystémy a s vazbami na další systémy. Zajišťování širšího souboru odborných prací s rámcově stanovenými vstupy a způsobem vykonávání a vymezenými výstupy, které jsou organickou součástí širších procesů (dále jen „odborné specializované práce”). Usměrňování a koordinace jednoduchých odborných prací. Práce v rámci komplexních systémů s vnitřním členěním na ucelené subsystémy s úzkými vazbami na další systémy a s vnitřním členěním i mimo rámec organizace. Psychická námaha vyplývající ze samostatného řešení úkolů, kde jsou rovnoměrně zastoupeny konkrétní a abstraktní jevy a procesy různorodého charakteru. Nároky na aplikační schopnosti a přizpůsobivost různým podmínkám, na logické myšlení a určitou představivost. Vysoká náročnost na identifikaci velmi malých detailů, znaků nebo jiných zrakově důležitých informací a zvýšené nároky na vestibulární aparát. Nadměrné zatížení velkých svalových skupin v extrémních pracovních podmínkách.”14. Z citovaného ustanovení § 112 odst. 2 zákoníku práce dále vyplývá, že zaměstnavateli vzniká povinnost zaplatit zaměstnanci doplatek do zaručené mzdy za předpokladu, že jeho mzda nedosáhne nejnižší úrovně zaručené mzdy, přičemž se nepřihlíží k plněním, které jsou v tomto ustanovení vyjmenované; konkrétně se nepřihlíží ke mzdě za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, příplatku za noční práci, příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí a příplatku za práci v sobotu a neděli. Soud má za to, že výčet plnění, ke kterým se pro tyto účely nepřihlíží, je taxativní, přič