132 C 15/2025-22 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 6. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 26 098,56 Kč s odůvodněním, že žalobce uzavřel dne 15. 8. 2022 s žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytnul žalovanému úvěr v celkové výši 76 000 Kč, když tento byl žalovanému vyplacen téhož dne. Žalobce dále požaduje úrok za poskytnutí úvěru ve výši 77,07 % ročně. Žalovaný dosud zaplatil 132 174 Kč, a to částku ve výši 6 294 Kč měsíčně od 16. 9. 2022 do 11. 6. 2024. Žalobce požadoval částku 20 680 Kč představující novou dlužnou jistinu ve výši 18 882 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náklady související s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč a dále pak smluvní pokutu ve výši 5 418,56 Kč v rozsahu 0,1 % z částky 18 882 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení, resp. k datu podání žaloby. Spolu s dlužnou částkou žalobce požaduje úrok z částky 16 693,30 Kč od 20. 8. 2024 do 10. 9. 2024 ve výši 752,40 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 16 693,30 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 8. 2024 dosáhne částky 181 267 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání se nedostavil žalovaný, svou neúčast u jednání neomluvil, nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. S ohledem na nepřítomnost žalovaného soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).4. Ve věci byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:5. Soudem byl ze skutkových učiněn závěr, že žalovaný zaplatil žalobci v mezidobí od 16. 9. 2022 do 11. 6. 2024 částku ve výši 132 174 Kč, přičemž žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 76 000 Kč.6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru, když ujednání o poplatku za poskytnutí úvěrových prostředků představuje poplatek nepřiměřený, což není v souladu s ust. 113 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Také lze odkázat za nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 199/11, kdy se v daném jedná o neoddělitelné ujednání ve smlouvě a znamená tak absolutní neplatnost smlouvy. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovanému byla žalobcem poskytnuta částka ve výši 76 000 Kč, má soud za to, že lze vycházet z poskytnutí těchto finančních prostředků žalovanému, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale soud si uvedené vyhodnotil v souladu s ust. § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) jako bezdůvodné obohacení. Pokud žalovaný zaplatil dosud částku ve výši 132 174 Kč, je částka zcela uhrazena, nárok žalobce zanikl, žalobě nebylo možno vyhovět a výrokem I. byla v celém rozsahu zamítnuta.7. Výrokem II. pak bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., že žáden z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když zcela procesně úspěšný žalovaný tyto nepožadoval, prokazatelně mu nevznikly.