17 C 267/2025-18 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postupně postoupena společností Emmas , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o úvěru uzavřené distančním způsobem (dále „Smlouva“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplaceno dne , datum, převodem na jeho účet 25 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měla být jistina 25 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 10 500,27 Kč a smluvní úrok 739,73 Kč zaplacen nejpozději do , datum, . Žalovaným nebylo uhrazeno ničeho. K zaplacení zbývá dlužná jistina 25 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 10 500,27 Kč, smluvní úrok 739,73 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši. Z celkové částky 36 240 Kč s příslušenstvím shora žalovaný ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávky shora a písemné výzvy, nezaplatil. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu danou usnesením nevyjádřil.3. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, uzavřené dne , datum, tzv. distančním způsobem (viz „Smlouva“), ve spojení s Výpisy z účtu právního předchůdce žalobkyně a se zprávou Air bank a.s., vyžádanou soudem, byla převedena takto žalovanému částka 25 000 Kč na protiúčet žalovaného č. ú. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný se zavázal zaplatit 25 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 10 500,27 Kč a smluvní úrok 739,73 Kč nejpozději do , datum, . Z těchto částek žalovaný ani poté, co byl vyzván písemnou Předžalobní výzvou k úhradě dluhu „do tří dnů“ ze dne , datum, , ničeho nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni a tato postoupení dopisem ze dne , datum, oznámila žalovanému. Oznámení bylo dle podacího lístku k němu odesláno dne , datum, . Žalovaný ani přesto ničeho ze žalované částky shora dosud nezaplatil.5. Pokud žalobkyně odvíjela svůj nárok ze smlouvy o úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni poskytnutí úvěru shora, (dále jen „ZoSÚ“), nepodařilo se jí, ani přes písemnou výzvu zdejšího soudu formou usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a v ní předvídatelně deklarovaného právního názoru soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, podle které neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu neposouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele soud posuzuje z úřední povinnosti a podle které nárok na úhradu finančních prostředků poskytnutých na základě neplatné smlouvy je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení, a to s odkazy zejména nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, usnesení sp. zn. Pl. ÚS 1/10, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-679/18, prokázat, že by právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru splnil povinnost danou § 86 odst. 1 a 2 větou první ZoSÚ, tedy že při uzavření Smlouvy shora posoudil úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet a přitom coby poskytovatel posoudil zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů; uvedené žalobkyně přes výzvu soudu neprokázala a neunesla tak své břemeno důkazní k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla předem posouzena řádně a pečlivě, zejména, zda byla řádně posuzována výdajová stránka rozpočtu žalovaného a zda byly toliko žalovaným tvrzené skutečnosti o osobních rodinných a majetkových poměrech jakkoliv ověřovány. Krom toho si uvedeného byla žalobkyně vědoma již v žalobě, když jako alternativu pro případ, „pokud by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný“, požádala, „aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného“; byť soud není právním posouzením vázán.6. Žalobkyně na podrobnou výzvu zdejšího soudu danou formou usnesení ze , datum, , č. j. , spisová značka, , na které se pro zjednodušení v podrobnostech odkazuje, nereagovala a výslovně tak netvrdila, že by zejména disponovala příslušnou dokumentací ohledně lustrace v příslušných databázích a tvrzených příjmech a výdajích. S ohledem na tuto nedůslednost zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak poskytovatel poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, a smlouvy shora jsou tak dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, včetně ujednání v nich neplatné, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele.7. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobě vyhověl v rozsahu 58 % (viz níže), počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, když právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli neplatnou smlouvu o úvěru. U nároku žalobkyně uplatněného ze Smlouvy shora pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li by žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustil právní předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy shora, pokud neposoudil pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ). Žalovaný však z neplatné Smlouvy shora ničeho nezaplatil a není tak třeba jakékoliv plnění i bez námitky žalovaného započítávat na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná ve výši 25 000 Kč. Splatnost soudem přiznané jistiny nastala ve čtvrtek dne , datum, , tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. „do tří dnů“ (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne , datum, ) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalovanému doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl poprvé nárok k zaplacení vůči žalovanému uplatnit, tedy ke dni, kdy měl za to, že nastalo prodlení dne , datum, ; tedy ve výši 14,75 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem.8. Ve zbývající části 40 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.9. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 44 924,44 Kč (36 240 Kč jistina a 8 684,44 Kč příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno 26 879,11 Kč (25 000 Kč jistina a 1 879,11 Kč příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 60 %.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni procesně úspěšné v 60 % bylo přiznáno 20 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 450 Kč, z odměny za tři úkony právní služby učiněné do zahájení řízení včetně po 700 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1