27 C 101/2025-30 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 50 000 Kč s spolu s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto vymezeny ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, a žalovaným, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši 50 000 Kč. Právní předchůdkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím vrátit. Žalobkyně požaduje po žalovaném krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 50 000 Kč., právnická osoba, ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.3. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:4. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru , Anonymizováno, č. , tel. číslo, -, Anonymizováno, ze dne , datum, , že v této listině je žalovaný označen jménem, příjmením, IČO, sídlem, kontaktní adresou a telefonem a že v listině se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému v hotovosti částku ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku s poplatkem ve výši 13 000 Kč právní předchůdkyni vrátit, a to ve 13 měsíčních splátkách ve výši 7 500 Kč. V listině je mj. uvedeno, že „dlužník převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti potvrdil svým podpisem na této smlouvy.“ Konečně je v listině mj. uvedeno, že „úvěr je poskytnut za úroky ve výši 69 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut.“ Listina je opatřena podpisem právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného.5. Z listiny označené jako Smlouva o prodeji závodu ze dne , datum, , že pohledávku právní předchůdkyně za žalovaným nabyl přechodný věřitel – společnost , právnická osoba, .6. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu dlužníků, že pohledávka za žalovaným byla z přechodného věřitele postoupena na dalšího přechodného věřitele – společnost , právnická osoba7. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , že pohledávka za žalovaným byla z dalšího přechodného věřitele – společnosti , právnická osoba, postoupena na žalobkyni.8. Z listiny označené jako Předžalobní výzva ze dne , datum, , že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala ho k zaplacení žalobou požadované částky do 7 dnů ode dne odeslání výzvy.9. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení skutkového stavu.10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:11. Předchůdkyně žalobkyně se dne , datum, dohodla s žalovaným jako podnikatelem tak, že mu poskytne v hotovosti částku ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr právní předchůdkyni vrátit společně s poplatkem a příslušenstvím ve 13 měsíčních splátkách, což však neučinil; právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 50 000 Kč; pohledávku za žalovaným nabyl přechodný věřitel dne , datum, , načež přechodný věřitel pohledávku za žalovaným převedl dne , datum, na dalšího přechodného věřitele, když další přechodný věřitel dne , datum, postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni; žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou požadované částky do 7 dnů, a to výzvou ze dne , datum, .12. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky13. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:14. Soud v prvé řadě uzavírá, že ve věci je dána pravomoc a příslušnost níže podepsaného soudu podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když osoba, která má bydliště v některém členském státě (zde žalovaný na , Anonymizováno, ), může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Otázka rozhodného práva je řešena čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), když rozhodným právem je právo české.15. Soud dále konstatuje, že aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána jednotlivými smlouvami o postoupení pohledávek. Dále soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdkyní žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako taktéž podnikatelem. V řízení pak byla rovněž prokázána skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně poskytla dne , datum, žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti. Povinností žalovaného bylo poskytnuté finanční prostředky vrátit, což neučinil, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný tak byl povinen uhradit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky, a to včetně smluvních úroků – ačkoliv tyto byly ve smlouvě dohodnuty ve výši 69 %, žalobkyně požadovala toliko 15% výši takových úroků, tudíž soud žalobě vyhověl v uvedeném rozsahu (k tomu srov. ust. § 153odst. 2 o. s. ř.). Konečně soud přiznal žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto všech důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná, a soud jí tak přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 4 178 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), která byla stanovena podle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad odpovídá částce 378 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po datu , datum, , tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky.17. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.