32 C 121/2025-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 2. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 32 295 Kč s odůvodněním, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 20. 12. 2023 Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytnul žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč, když částka byla zaslána na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobce dále požaduje poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 355 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 7 940 Kč, tj. 0,1 % denně z částky 20 000 Kč za dobu od 20. 1. 2024 do 20. 2. 2025. Spolu s dlužnou částkou požadoval žalobce úrok z prodlení z částky 24 355 Kč ve výši 14,75 % ročně od 20. 1. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání se nikdo z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobce svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.4. Ve věci byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:5. Žalobce v prosinci 2023 zaslal na bankovní účet č. , č. účtu, (majitel žalovaný) částku ve výši 20 000 Kč.6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným nebylo konstatováno platné uzavření smlouvy o úvěru o poskytnutí finančních prostředků, když ujednání o poplatku za poskytnutí úvěrových prostředků představuje poplatek nepřiměřený, což není v souladu s ust. 113 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Také lze odkázat za nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 199/11, kdy se v daném jedná o neoddělitelné ujednání ve smlouvě a znamená tak absolutní neplatnost smlouvy. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovanému byla na účet č. , č. účtu, v prosinci 2023 žalobcem poukázána částka ve výši 20 000 Kč, má soud za to, že lze vycházet z poskytnutí těchto finančních prostředků žalovanému, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale soud si uvedené vyhodnotil v souladu s ust. § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Výrokem I. tak bylo žalobě vyhověno v uvedeném rozsahu. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.7. Výrokem II. byly pro uvedené zamítnuty ostatní nároky, tj. smluvní pokuta a náklady spojené s uplatněním pohledávky, uplatněné žalobcem s ohledem na skutečnost, že soud nevycházel z uzavřené smlouvy o úvěru, když tato nebyla co do zajištění uzavřena platně, nelze žalobci přiznat více než částku, která představuje reálnou hodnotu, kterou žalovaný obdržel.8. Výrokem III. pak bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce byl procesně úspěšný v rozsahu 62 %, žalovaný 38 %, žalobci tak náleží odměna v rozsahu 24 %, přičemž náklady řízení představují soudní poplatek ve výši 1 615 Kč, odměna dle ust. § 14) vyhl. č. 177/96 Sb., za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 700 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, 21% DPH ve výši 630 Kč, celkem tedy 5 245 Kč, v rozsahu 24 % z 5 245 Kč pak 1 259 Kč. Žalovaný je povinen tyto zaplatit ve lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a k rukám zástupce žalobce dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.