32 C 138/2025-23 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2025 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 46 419,40 Kč s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 14. 7. 2024 s žalovanou Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, v celkové výši limitu 80 000 Kč, žalovaná vyčerpala 23 000 Kč dne 13. 7. 2024, zaplatila 16,68 Kč, dlužná jistina pak čítá 22 983,26 Kč a dále byl ujednán poplatek za vyplacení úvěru ve výši 450,14 Kč a smluvní úrok ve výši 22 578,95 Kč. Dále žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 22. 8. 2024 do 20. 11. 2024 v kapitalizované výši 407,05 Kč. Spolu s dlužnou částkou pak úrok z prodlení v zákonné výši z částky 23 433,40 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K jednání se nikdo z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobce svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.4. Ve věci byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:5. Na účet žalované č. , č. účtu, bylo dne 13. 7. 2024 žalobcem převedeno 23 000 Kč.6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebylo konstatováno platné uzavření smlouvy o úvěru o poskytnutí finančních prostředků, když ujednání o poplatku za poskytnutí úvěrových prostředků představuje poplatek nepřiměřený, což není v souladu s ust. 113 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Také lze odkázat za nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 199/11, kdy se v daném jedná o neoddělitelné ujednání ve smlouvě a znamená tak absolutní neplatnost smlouvy. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalované byla na účet č. , č. účtu, žalobcem poukázána částka ve výši 23 000 Kč, má soud za to, že lze vycházet z poskytnutí těchto finančních prostředků žalované, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale soud si uvedené vyhodnotil v souladu s ust. § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, přičemž při uložení povinnosti zaplatit dlužnou částku soud zohlednil dílčí platby žalovanou, a to dne 20. 8. 2024 ve výši 1,79 Kč, dne 3. 3. 2025 ve výši 9,18 Kč a dne 3. 3. 025 pak ve výši 5,71 Kč, celkem 16,68 Kč. Lhůta pro zaplacení stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.7. Výrokem II. pak byla žaloba částečně zamítnuta co do poplatku za vyplacení úvěru ve výši 450,14 Kč a smluvního úroku ve výši 22 578,95 Kč s ohledem na skutečnost, že soud nevycházel z uzavřené smlouvy o úvěru, když tato nebyla co do zajištění uzavřena platně,8. Výrokem III. pak bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy účastníci byli procesně úspěšní zhruba ve stejném rozsahu, žádnému tedy nenáleží náhrada nákladů řízení.