32 C 242/2025-23 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 7. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 10 460,50 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , uzavřela dne 16. 1. 2024 s žalovaným Smlouvu o úvěru, na základě které poskytnul žalovanému úvěr v celkové výši 10 000 Kč, částka byla zaslána na účet žalovaného č. , č. účtu, , žalobce dále požaduje smluvní úrok ve výši 6 631 Kč. Spolu s dlužnou částkou požadoval žalobce úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 18. 5. 2024 do zaplacení2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání se nikdo z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobce svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.4. Ve věci byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:5. Právní předchůdce žalobce dne 16. 1. 2024 zaslal na bankovní účet č. , č. účtu, (majitel žalovaný) částku ve výši 10 000 Kč.6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru o poskytnutí finančních prostředků, když o poplatek za poskytnutí úvěrových prostředků je v nepřiměřené výši, což není v souladu s ust. 113 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Také lze odkázat za nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 199/11, kdy se v daném jedná o neoddělitelné ujednání ve smlouvě a znamená tak absolutní neplatnost smlouvy. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovanému byla na účet č. , č. účtu, v lednu 2024 právním předchůdcem žalobce poukázána částka ve výši 10 000 Kč, má soud za to, že lze vycházet z poskytnutí těchto finančních prostředků žalovanému, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale soud si uvedené vyhodnotil v souladu s ust. § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Výrokem I. tak bylo žalobě vyhověno v uvedeném rozsahu.7. Výrokem II. byly pro uvedené zamítnuty ostatní nároky uplatněné žalobcem s ohledem na skutečnost, že soud nevycházel z uzavřené smlouvy o úvěru, když tato nebyla co do zajištění uzavřena platně, nelze žalobci přiznat více než částku, která představuje reálnou hodnotu, kterou žalovaný obdržel. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.8. Výrokem III. pak bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce byl procesně úspěšný v 60 %, žalovaný ve 40 %, celkové náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč, odměna za zastupování v rozsahu 3 úkonů právní pomoci podle ust. § 14b/ vyhl. č. 177/1996 Sb. účinné od 1. 1. 2025 ve výši 400 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, 21% DPH ve výši 315 Kč, celkem 2 815 Kč., žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 %, což je z částky 2 815 Kč ve výši 563 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů a dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je povinen tak učinit k rukám zástupce žalobce.