39 C 79/2025-32 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 174,14 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 5. 2024, na jejímž základě žalobkyně vyplatila téhož dne na účet č. , č. účtu, částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě dluhu (jistiny včetně smluvního úroku a dalších poplatků), své závazky neuhradil řádně a včas, ačkoliv byl k jejich úhradě upomínán, naposledy předžalobní výzvou.2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně se dne 27. 5. 2024 zavázala poskytnout žalovanému částku do výše 52 000 Kč na bankovní účet žalovaného , IBAN, . Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky úvěru vrátit žalobkyni spolu s poplatky a příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Denní úroková sazba činila 1,016 %. Žalovaný si zvolil službu „Presto“.6. Ze sdělení ČSOB a.s. ze dne 31. 3. 2025 soud zjistil, že majitelem a disponentem bankovního účtu číslo , č. účtu, je žalovaný. Z výpisu k bankovnímu účtu č. , č. účtu, za květen 2024 soud zjistil, že dne 27. 5. 2024 byla na tento účet připsána platba ve výši 8 000 Kč od FlexinFin s.r.o. s VS , var. symbol, .7. Z výzvy k úhradě soud zjistil, že dne 20. 1. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nejpozději do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne 20. 1. 2025.8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne 27. 5. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě, níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč, které byly dne 27. 5. 2024 připsány na účet č. , č. účtu, , jehož majitelem byl té době žalovaný. Výzvou ze dne 20. 1. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do tří dnů.9. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále též „z. s. ú.“). Žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný ve smluvním vztahu vystupoval jako spotřebitel.10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle ust. § 2 zákona z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § , právnická osoba, . ú. odst (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Odst. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často spotřebitelé přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.17. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné nové důkazy. Je tedy nepochybné, že před poskytnutím úvěru nijak neověřovala či nevyžadovala doložení žádných důkazů prokazujících příjmy a výdaje žalovaného či je dokonce ani nijak nezjišťovala, na tyto skutečnosti zcela rezignovala. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.18. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla dostatečně prověřována, a byl-li mu přesto úvěr poskytnut, je smlouva ze dne 14. 8. 2019 pro rozpor se zákonem absolutně neplatná (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nejsou platná ani vedlejší ujednání o úroku a dalších poplatcích. Tím, že se žalobkyně neúčastnila jednání, připravila se o možnost poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.19. Na druhou stranu bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného dne 27. 5. 2024 částku 8 000 Kč. Soud tak posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. a zavázal žalovaného k úhradě této částky. Žalobkyni náleží rovněž zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve spojení