59 C 79/2025-24 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně (dále také „Banka“), domáhala po žalovaném, kterému byl dle Smlouvy o úvěru č. 015471746R (dále „Smlouva“) a po úspěšném posouzení úvěruschopnosti, poskytnut dne 11. 5. 2023 bezhotovostně úvěr ve výši 145 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být úvěr splácen v 96 měsíčních splátkách po 2 591 Kč složených z jistiny, úroků a poplatků. Žalovaný se dostal do prodlení, porušil tím smluvní povinnosti a Banka tak dne 29. 9. 2023 ukončila Smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Celkem bylo uhrazeno 2 820 Kč (viz odkaz skutkových tvrzení na připojený Přehled splátek). K zaplacení zbývá dlužná jistina 144 668,10 Kč, poplatky 1 958 Kč, kapitalizovaný úrok 17 900,79 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 9 187,55 Kč (15 % ročně z aktuálně dlužné jistiny od 19. 12. 2023 do 25. 9. 2024), úrok ve výši 8,05 % ročně z aktuálně dlužné jistiny od 25. 9. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z aktuálně dlužné jistiny od 25. 9. 2024 do zaplacení. Z celkové částky 146 626,10 Kč s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemné Oznámení o prohlášení úvěru za splatný a písemnou předžalobní upomínku zástupce žalobkyně, nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu danou usnesením nevyjádřil.3. Z ústního jednání nařízeného na 17. 9. 2025 se právní zástupce žalobkyně omluvil. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Bylo tedy jednáno a rozhodnuto v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.4. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy ze dne 11. 5. 2023, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky pro ČSOB Spotřebitelské úvěry v platném znění, Záznamem o podpisu klienta ze dne 11. 5. 2023 – Předsmluvními informacemi a Záznamem o podpisu klienta – Žádosti o spotřebitelský úvěr, uzavřené elektronickou formou prostřednictvím elektronického bankovnictví žalovaného a Výpis z účtu č. ú. , č. účtu, za období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 , žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 145 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 96 měsíčních splátkách po 2 591 Kč složených z jistiny, úroků a poplatků. Dle Přehledu splátek obsahujícího platební historii za dobu od čerpání úvěru, bylo žalovaným celkem zaplaceno 2 820 Kč, a to jednorázově dne 19. 6. 2023. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 21. 12. 2023, které bylo předáno k přepravě dle Dodejky k němu dne 21. 12. 2023, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný dosud, i přes písemnou Předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne 30. 9. 2024, odeslanou dle Podacího archu dne 30. 9. 2024, ničeho ze žalovaných částek shora přesto nezaplatil.5. Dle Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 11. 5. 2023 (dále jen „Žádost“), Historickými výpisy z účtu č. , č. účtu, od 12/2022 do 05/2023 s přehledy všech transakcí vč. přijatých plateb, Výpisem CRIF, Informacemi ze systému , právnická osoba, (CBCB Informace), nebylo prokázáno, že by Banka řádně posoudila a ověřovala na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o žalovaném jako poskytovatel úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně neověřovala v rámci výdajů zejména nájemní smlouvu, výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením (zejm. SIPO, Předpis nájemného, Evidenční list nájemce). Ohledně příjmů se spolehla toliko na historický výpis z účtu mj. s příchozími platbami, aniž zejména ověřovala, zda nemá žalovaný pracovní poměr na dobu určitou, či není ve zkušební době, případně v delší pracovní neschopnosti, nevyžadovala zejména výplatní pásky za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, zvláště když takto lze ověřit zejména absenci vyživovací povinnosti, neexistenci exekucí, a spolehla se na údaje uváděné žalovaným a výpočet skóre (rizikovosti) klienta. Výslovně pak žalobkyně vycházela z „platební kapacity vypočtené systémem – 14 342,86 Kč“ a že „platební kapacita pro splátku ve výši 2 591 Kč je tedy dostatečná“ a tedy z predikce, že žalovaný je schopen splácet 96 splátek po 2 591 Kč měsíčně, ačkoliv z registrů klientských informací bylo patrno, že žalovaný čerpá úvěry opakovaně, postupně se zkracujícími se intervaly, byť většinu z nich řádně splatil, přesto podstoupila riziko a žalovanému poskytla částku přesahující téměř pětinásobně do té doby žalovanému vyplácenou mzdu průměrně 33 000 Kč čistého měsíčně, což se ostatně vzápětí promítlo do skutečnosti, kdy žalovaný zaplatil celkem 2 820 Kč a dostál tak pouze 1 z předepsaných splátek z celkem , hodnota, presumovanými po 2 591 Kč. Výdajovou stránku (rodiny) žalovaného a platební kapacitu žalobkyně vypočítala „vnitřním systémem žalobkyně na základě vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného, kdy jsou tyto výdaje rovněž, porovnány s údaji o životním minimu a průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, )“, což rozhodně nesvědčí o individuálním, a tedy i zodpovědném posuzování schopnosti žalovaného úvěr dlouhodobě (96 měsíců) splácet.6. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno pouze co do 82 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnuté plnění považuje za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smluv shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru řádně a zodpovědně neověřoval skutečnosti uvedené již v odstavci 5. odůvodnění tohoto rozsudku. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.7. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ). Zaplatil-li tedy žalovaný z neplatné Smlouvy částku 2 820 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná ve výši 142 180 Kč (rozdíl mezi 145 000 Kč čerpanými žalovaným a 2 820 Kč již zaplacenými). Sp