61 C 27/2024-96 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud s účinností od 1. 11. 2023 uložil žalované, tj. její matce, povinnost přispívat na její výživu částkou 4 000 Kč měsíčně. Uvedla, že o výživném bylo naposledy rozhodováno Okresním soudem v , Anonymizováno, ještě v době nezletilosti žalobkyně, po určitou dobu pak žalobkyně výživné nepožadovala, protože nestudovala (od léta 2022 do léta 2023), od září 2023 však opět studuje v řádném denním studiu, proto navrhuje, aby byla žalovaná zavázána platit jí výživné, když mimosoudní cestou mezi nimi nebylo dosaženo shody. Žalobkyně se snaží přivydělávat si brigádně, podporuje ji její otec, ale i tak žalobkyně potřebuje finanční podporu i od žalované, aby byla schopna hradit běžné životní výdaje.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila písemně. Uvedla, že do léta 2022 žalobkyni na výživu přispívala a má zato, že s ohledem na ukončení studia od léta 2022 již žalobkyně nemá nárok na výživné. Dále uvedla, že žije dlouhodobě v , Anonymizováno, a žalobkyně o ni neprojevuje takový zájem, jaký by jako dcera měla mít. Žalovaná nesouhlasí s obnovením vyživovací povinnosti s tím, že pokud by tato byla stanovena, měla by být nižší než v navrhované výši, když žalobkyně si může při studiu přivydělávat, jak je to ostatně u studentů běžné.3. Žalovaná na výzvu soudu nedoložila své příjmy ani výdaje. K jednání se nedostavila, svou neúčast však předem řádně omluvila, soud proto projednal věc v její nepřítomnosti.4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalobkyně studovala do léta 2022 na gymnáziu, nebyla však připuštěna k maturitě v řádném jarním termínu, maturitu složila až na podzim 2022. Ve školním roce 2022 / 2023 nestudovala, od září 2023 nastoupila ke studiu Vyšší odborné školy sociálně právní v , adresa, , kde studuje obor sociální práce a sociální pedagogika v denní formě studia. Žalovaná je její matkou, do léta 2022 jí přispívala na výživu (období do 30. 10. 2023 však není předmětem tohoto řízení), za dobu od 1. 11. 2023 jí již nepřispívá. Žalobkyně má běžné výdaje odpovídající věku, má spíše menší a nepravidelné příjmy z příležitostných brigád. Žalovaná žije dlouhodobě v , Anonymizováno, , její příjmy a výdaje v řízení nebyly prokázány.5. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní.6. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.7. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.8. Podle § 913 odst. 2 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je potřeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.9. Soud aplikoval zmíněnou právní úpravu na zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba na určení výživného je důvodná. Předně je nutno uvést, že žalovaná jednoznačně má nadále vyživovací povinnost k žalobkyni, neboť je jejím rodičem a žalobkyně není v současnosti schopna se sama živit z důvodu řádného denního studia. Žalobkyně sice v době od léta 2022 do 1. 9. 2023 nestudovala, za tuto dobu však výživné nepožaduje, a od 1. 9. 2023 se mezi účastníky vyživovací povinnost obnovila. Žalobkyně nastoupila ke studiu vyšší odborné školy, tedy školy vyššího stupně než je již absolvované gymnázium, jde o studium specializované, zaměřené konkrétním směrem, takže jeho absolvování žalobkyni umožní lepší uplatnění na trhu práce než samotné gymnázium. Žalobkyně tedy – byť s ročním přerušením – pokračuje ve vzdělávání řádným a navazujícím studiem, vyživovací povinnost žalované s tedy od 1. 9. 2023 obnovila (žalobkyně jej však požaduje až od 1. 11. 2023). Pokud jde o výši výživného, nemohl soud zohlednit konkrétní příjmové a výdajové poměry žalované, protože je soudu nedoložila. Soud však vyšel z obecných cenových relací a z běžných potřeb studentů, jak jsou soudu známy z úřední činnosti i jak jsou všeobecně známy. Soud má zato, že výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně je spíše nižší, resp. pro studentku vyšší odborné školy rozhodně není nepřiměřeně vysoké, přičemž k tomuto závěru soud dospěl i bez potřeby bližšího zkoumání poměrů žalované. Ostatně kdyby soud postupoval podle § 916 občanského zákoníku (tzn. při neprokázání poměrů žalované by vyšel z předpokladu, že dosahuje příjmů ve výši 25-násobku životního minima), dospěl by pravděpodobně k výživnému ještě vyššímu. Soud proto vyhověl žalobě a zavázal žalovanou k povinnosti přispívat na výživu žalobkyně částkou 4 000 Kč měsíčně počínaje 1. 11. 2023.10. Ve výroku II. soud rozhodl o úhradě dlužného výživného, když vyšel z toho, že výživné v dané době nebylo placeno. Vzhledem k výši dlužné částky a reálným možnostem žalované bylo žalované umožněno splatit dlužné výživné ve splátkách spolu s běžným výživným.11. Ve výroku III. soud rozhodl o nákladech řízení, přičemž zohlednil charakter předmětu řízení a skutečnost, že žalobkyni ani žalované v souvislosti s tímto řízení nevznikly výrazně vysoké náklady, žalobkyně ani žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovala.