63 C 203/2025-28 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 12 748,46 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil svou žalobu tím, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě poskytl žalované úvěr až do výše 19 400 Kč. Žalovaná čerpala úvěr dne , datum, ve výši 3 400 Kč a dne , datum, ve výši 1 600 Kč. Celkem tak žalovaná čerpala úvěr ve výši 5 000 Kč, přičemž žalobce vedle jistiny úvěru požaduje také poplatek za vyplacení tranší úvěru 99 Kč, smluvní úrok ve výši 6 409,13 Kč, poplatek za službu „klidné spaní“ 106,14 Kč, poplatek za službu „Presto“ 659,98 Kč a smluvní pokutu ve výši 473,71 Kč. Žalovaná nezaplatila ničeho ani přes předžalobní výzvu ze dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podáním ze dne , datum, vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 12 274,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 865,62 Kč od , datum, do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná dne , datum, , tj. po podání žaloby, uhradila částku 12 274,75 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žalobcem ve smyslu ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. částečně zastavil.4. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou dne , datum, a listinou označenou jako informace pro spotřebitele vzal soud za prokázané, že účastníci řízení měli uzavřít dne , datum, úvěrovou smlouvu. Ujednán byl úrok ve výši 1,066 % denně (3149,20 RPSN). Smlouva byla předložena soudu bez podpisu žalované.5. Listinou označenou jako přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vzal soud za prokázané, že žalované byla poskytnuta dne , datum, částka ve výši 3 400 Kč a dne , datum, částka ve výši 1 600 Kč.6. Listinou označenou jako identifikované příjmy a výpisem o posouzení úvěruschopnosti vzal soud za prokázané, že žalovaná uvedla svůj měsíční čistý příjem ve výši 21 210 Kč, vypočítané minimální měsíční výdaje činí částku 8 505 Kč.7. Výzvou k úhradě ze dne , datum, a upomínkou ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky.8. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.9. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalované splácet úvěr před uzavřením smlouvy s odbornou péčí. Žalobce soudu nepředložil žádné důkazy jak k tvrzeným příjmům žalované, tak k tvrzeným pravidelným výdajům, které jsou stejně podstatnou složkou schopnosti úvěr splácet, jako jsou příjmy. Žalobce, byť tvrdil, že kontroloval výpisy z bankovního účtu žalované, tyto soudu nepředložil a toto tvrzení ani jinak neprokázal. Je povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů důkladně zkoumat schopnost žadatele o úvěr, a to nejen z veřejně dostupných zdrojů, ale především z podkladů poskytnutých žadatelem o úvěr jako jsou výpisy z bankovních účtů, výplatní pásky, nájemní smlouva apod. Nad rámec výše uvedeného soud také konstatuje, že smlouva byla soudu předložena bez podpisu smluvních stran a nebylo v řízení prokázáno platné použití jiné formy uzavření smlouvy vč. uzavření prostřednictvím komunikace na dálku.10. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru, a dále že by žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.11. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovanou dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v , adresa, , že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.12. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Dle tvrzení žalobce uhradila žalovaná částku 12 274,75 Kč, což je částka výrazně vyšší, než výše případného bezdůvodného obohacení na straně žalované, které byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nebylo jej možné ani poučit ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 150 o. s. ř., dle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku a k postoji účastníků v průběhu řízení. V daném případě dospěl soud k závěru, že jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele a náhradu nákladů řízení žalobci ani částečně nepřiznal, když žalovaná sice v převážné části zavinila svým chováním zastavení řízení, soud v daném případě však přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy a k částce, kterou žalovaná žalobci již uhradila.