80 C 792/2024-27 — Okresní soud v Ostravě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 29. 11. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 180 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky řízení byla elektronickými prostředky komunikace na dálku dne 11. 4. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány dne 11. 4. 2024 na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí jednorázově nejpozději do 25. 4. 2024. Pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru byla dle čl. 4.4.3. smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky 10 000 Kč. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty 2 180 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem.3. K nařízenému jednání dne 4. 12. 2025 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, žalobkyně se omluvila, souhlasila s jednáním v nepřítomnosti, žalovaný se neomluvil, nepožádal o odročení jednání. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , vč. úvěrových podmínek, že žalobkyně je zde označena jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Listinou se úvěrující zavázal poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Byla sjednána úroková sazba 0 % ročně (RPSN 0 %). Úvěr měl být splacen jednorázově částkou ve výši 10 000 Kč do 25. 4. 2024. Listina byla soudu předložena bez podpisu žalobkyně a žalovaného, podpis žalovaného měl být nahrazen kódem , Anonymizováno, .- Z výpisů , Anonymizováno, za leden, únor a březen 2024, že si žalobkyně vyžádala od žalovaného před uzavřením smlouvy výpisy z jeho bankovního účtu k posouzení finanční situace žalovaného.- Z potvrzení o provedené platbě , právnická osoba, , že byla odeslána na účet č. , č. účtu, dne 24. 9. 2024 platba ve výši 10 000 Kč, platba byla označena variabilním symbolem , var. symbol, .- Ze zprávy , právnická osoba, , Anonymizováno, , že majitelem účtu č. , č. účtu, byl v rozhodném období žalovaný, byl jedinou osobou s dispozičním právem, ze strany žalobkyně byla na tento účet zaslána částka 10 000 Kč.- Z výzvy k úhradě dluhu z 30. 8. 2024, že výzva k úhradě před podáním žaloby byla adresována žalovanému a žalobkyně ho vyzvala, prostřednictvím své právní zástupkyně, k zaplacení částky 16 572,76 Kč. Žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění do sedmi dnů. Soudu nebyl předložen doklad o odeslání ani doručení.5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud především nemá na základě provedeného dokazování za prokázané platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 4. 2024, a to s ohledem na tvrzení žalobkyně, že předmětná smlouva byla s žalovaným uzavřena elektronicky. Podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014. Elektronickým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojená k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, která podepisující osoba používá k podepisování (článek 3 bodu 10 tohoto nařízení). Předložená smlouva neobsahuje žádnou z výše uvedených forem podpisu. SMS kód může sloužit k podpisu smlouvy při kontraktaci prováděné na dálku, pokud byl kód žalovanému poskytnut a tento kód následně k podpisu smlouvy žalovaný použil. Žalobkyně však neprokázala, že smlouva byla uzavřena tímto způsobem, že tvrzený kód byl zaslán žalovanému a že následně žalovaný tento kód k podpisu smlouvy, případně žádosti o spotřebitelský úvěr, použil. Žalobkyně tedy neprokázala, že smlouva byla uzavřena tímto způsobem. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, avšak z této listiny nelze učinit závěr, že žalovaný projevil vůli, jejíž obsah je uveden v této listině. Žalobkyně tedy neprokázala, že smlouva o tvrzeném obsahu byla uzavřena způsobem uvedeným v žalobě, tedy pomocí prostředku komunikace na dálku. I v případě, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o tvrzeném obsahu nutno uvést, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by posuzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak bylo v žalobě tvrzeno. Byť si žalobkyně od žalovaného vyžádala výpisy z bankovního účtu, informace, které z těchto výpisů získala, nikterak dále neposuzovala. Žalobkyně byla povinna podrobně zkoumat příjmy i výdaje žalovaného, nad rámec výpisů z bankovního účtu si měla vyžádat celou řadu dalších podkladů k posouzení, zda žalovaný bude schopen úvěr uhradit v době splatnosti, což neučinila.7. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový stav aplikovat kromě § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) rovněž ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).8. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně na prokazování prověřování schopnosti splácet úvěr před uzavřením smlouvy rezignovala, případně toto v řízení dostatečně neprokazovala, když předložením výpisů z bankovního účtu žalovaného a nahlédnutím do veřejně dostupných registrů nelze hodnotit jako dostatečné. I z tohoto důvodu bylo nutné vyhodnotit Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 4. 2024 jako neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnou jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly.9. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému na jeho účet poskytla částku 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil a následně neprokázal, že by tuto částku, případně její část, žalobkyni vrátil, zavázal soud žalovaného k zaplacení částky 10 000 Kč jako bezdůvodného obohacení. Současně v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 6. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně neprokázala doručení předžalobní výzvy žalovanému, když nepředložila soudu ani doklad o odeslání předžalobní výzvy. Splatnost žalované částky je tak možno dovodit až na základě doručení žaloby v dané věci, tj. 28. 2. 2025, takto byl vyzván žalovaný k plnění, lhůta nebyla dána a tedy činila 5 dnů (§ 1959 písm. e/ o. z.).10. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí byla žaloba zamítnuta v části ostatních žalobních nároků, neboť tyto vyplývají ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou a ze které tedy žalovanému žádné povinnosti nevznikly. Vzhledem k tomu, že ze shora uvedených důvodů nebyla