17 C 466/2025-21 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postupně postoupena společností Emmas , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o úvěru uzavřené distančním způsobem (dále „Smlouva“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplaceno dne 6. 8. 2024 převodem na jeho účet 10 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měla být jistina 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 200,11 Kč a smluvní úrok 295,89 Kč zaplacen nejpozději do 5. 9. 2024. Žalovaným nebylo uhrazeno ničeho. K zaplacení zbývá dlužná jistina 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 200,11 Kč, smluvní úrok 295,89 Kč a úrok z prodlení z dlužné jistiny od 6. 9. 2024 do zaplacení. Z celkové částky 14 496 Kč s příslušenstvím shora žalovaný ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávky shora a písemné výzvy, nezaplatil. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 12. 2025, č. j. , spisová značka, , k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně nikterak nereagovala a svá tvrzení a důkazy označené v žalobě tak zcela vyčerpala.3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, uzavřené dne 6. 8. 2024 tzv. distančním způsobem, (viz „Smlouva“), ve spojení s Výpisy z účtu právního předchůdce žalobkyně a se zprávou banky vyžádanou soudem ze dne 8. 1. 2026 byla převedena takto žalovanému částka 10 000 Kč na protiúčet žalovaného č. ú. , č. účtu, dne 6. 8. 2024. Žalovaný se zavázal zaplatit 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 200,11 Kč a smluvní úrok 295,89 Kč nejpozději do 5. 9. 2024. Z těchto částek žalovaný ani poté, co byl vyzván písemnou Předžalobní výzvou k úhradě dluhu „do tří dnů“ ze dne 11. 10. 2025, ničeho nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 2. 10. 2025 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni a tato postoupení dopisem ze dne 11. 10. 2025 oznámila žalovanému. Oznámení bylo dle podacího lístku k němu odesláno dne 14. 10. 2025. Žalovaný ani přesto ničeho ze žalované částky shora dosud nezaplatil.4. Pokud žalobkyně odvíjela svůj nárok ze smlouvy o úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni poskytnutí úvěru shora, (dále jen „ZoSÚ“), nepodařilo se jí, ani přes písemnou výzvu zdejšího soudu formou usnesení označeného shora ve 2. odstavci tohoto odůvodnění, a v ní předvídatelně deklarovaného právního názoru soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, podle které neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu neposouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele soud posuzuje z úřední povinnosti a podle které nárok na úhradu finančních prostředků poskytnutých na základě neplatné smlouvy je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení, a to s odkazy zejména nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, usnesení sp. zn. Pl. ÚS 1/10, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-679/18, prokázat, že by právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru splnil povinnost danou § 86 odst. 1 a 2 větou první ZoSÚ, tedy že při uzavření Smlouvy shora posoudil úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr v dohodnuté lhůtě splatit a přitom coby poskytovatel posoudil zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů; uvedené žalobkyně přes výzvu soudu neprokázala a neunesla tak své břemeno důkazní k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla předem posouzena řádně a pečlivě, zejména, zda byla řádně posuzována výdajová stránka rozpočtu žalovaného a zda byly toliko žalovaným tvrzené skutečnosti o osobních rodinných a majetkových poměrech jakkoliv ověřovány. Krom toho si uvedeného byla žalobkyně vědoma již v žalobě, když jako alternativu pro případ, „pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný“, požádala, „aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného“; byť soud není právním posouzením vázán.5. Žalobkyně na podrobnou výzvu zdejšího soudu danou formou usnesení označeného shora ve 2. odstavci tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení v podrobnostech odkazuje, nereagovala a výslovně tak netvrdila, že by zejména disponovala příslušnou dokumentací ohledně lustrace v příslušných databázích a tvrzených příjmech a výdajích. S ohledem na tuto nedůslednost zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak poskytovatel poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, a smlouvy shora jsou tak dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, včetně ujednání v nich neplatné, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele.6. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobě vyhověl v rozsahu 61 % (viz níže), počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, když právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli neplatnou smlouvu o úvěru. U nároku žalobkyně uplatněného ze Smlouvy shora pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li by žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustil právní předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy shora, pokud neposoudil pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ). Žalovaný však z neplatné Smlouvy shora ničeho nezaplatil a není tak třeba jakékoliv plnění i bez námitky žalovaného započítávat na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná ve výši 10 000 Kč. Splatnost soudem přiznané jistiny nastala v pondělí dne 20. 10. 2025, tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. „do tří dnů“ (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne 11. 10. 2025) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalovanému doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl poprvé nárok k zaplacení vůči žalovanému uplatnit, tedy ke dni, kdy měl zato, že nastalo prodlení dne 6. 9. 2024; tedy ve výši 12,75 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem.7. Ve zbývající části 39 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.8. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 17 113,