21 C 45/2025-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném uhrazení částky 40 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 9. 2023 (dále jen „smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy měla žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 39 000 Kč, kdy úroky z úvěru měly být hrazeny ve splátkách ve výši 3 900 Kč měsíčně vždy k 15. dni příslušného měsíce. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 11. 2024, a proto byl úvěr ke dni 21. 3. 2025 zesplatněn. Žalovaný přes výzvu žalobkyně neuhradil vymáhanou pohledávku představující jistinu ve výši 39 000 Kč a náklady na dvě upomínky ve výši 1 000 Kč vyplývající z čl. V odst. 5. 4 smlouvy o úvěru.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 9. 2023, kopie občanského průkazu žalovaného, výpisu z účtu ze dne 11. 9. 2023 a z předsmluvních informací ze dne 11. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 39 000 Kč s úrokem ve výši 46 800 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úroky do 15. 9. 2024 ve splátkách k 15. dni každého kalendářního měsíce ve výši 3 900 Kč. Z těchto listin také vyplývá, že druhá splátka měla být hrazena 15. 11. 2025 a ve spojení s tvrzením žalobkyně, o prodlení žalovaného až z druhou splátkou, z nich také implicitně vyplývá, že první splátka splatná dne 15. 10. 2025 ve výši 3 900 Kč byla žalovaným uhrazena. Z výpisů z účtu ze dne 12. 9. 2023 soud zjistil, že žalovanému byla uhrazena částka ve výši 39 000 Kč. Z upomínek ze dne 5. 12. 2024 a 20. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátky úvěru a nákladů za dvě upomínky ve výši 1 000 Kč. Z výzvy ze dne 21. 3. 2025 a podacího lístku ze stejného data soud zjistil, že byl žalovaný vyzván k úhradě částky 62 391,94 Kč do 4. 4. 2025. Z listiny týkající se žalovaného a posouzení jeho úvěruschopnosti a z přílohy č. , hodnota, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z jeho měsíčního příjmu 23 000 Kč, nákladů na bydlení ve výši pouze 3 000 Kč, nákladů na pravidelné finanční závazky ve výši 3 243 Kč, nákladů na sázky ve výši 67 Kč a ze skutečnosti, že má mikroúvěry, dle této listiny mělo žalovanému zbývat 12 790 Kč. Náklady na mikroúvěry měly činit 2 343 Kč měsíčně. Z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaný ke dni 11. 9. 2023 měl ukončeno jedno insolvenční řízení. Z výpisu z lustrace v SOLUS a ws.cribis.sk soud zjistil, že žalovaný v této databázi neměl záznam. Z výpisu z REPI pak vyplývá, že se v případě žalovaného jednalo o středně rizikového klienta. Z výpisů z účtu žalovaného za období od června 2023 až srpna 2023, soud zjistil, že žalovaný měl v rámci svých běžných výdajů neoznačené pravidelné měsíční výdaje přesahující 10 000 Kč měsíčně, splácel mikroúvěry (, právnická osoba, ) a že v těchto měsících splácel žalobkyni jiný úvěr ve splátkách ve výši 2 596 Kč. Z výplatních pásek za květen, červen a červenec 2023 pak vyplývá, že žalovaný měl průměrný čistý příjem ve výši 16 839,33 Kč. Z výše uvedeného tudíž vyplývá, že žalobkyně vycházela z příjmů a výdajů, které nebyly doloženy. Žalobkyně vycházela z vyššího příjmu, než který byl doložen, žádným způsobem nezahrnula do celkového hodnocení skutečnost, že ji žalovaný již jeden úvěr žalobkyni hradí, stejně tak žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výdaje žalovaného přesahující 10 000 Kč měsíčně a žádným způsobem neověřovala jednotlivé mikroúvěry a extrémně nízké náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč. Z tohoto postupu žalobkyně proto jednoznačně vyplývá, že dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom byla výzvou ze dne 15. 9. 2025 vyzvána k dotvrzení všech skutečností o dostatečném prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy o úvěru a označení a předložení důkazů k prokázání těchto tvrzení.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., která je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z.s.ú. a která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací dostatečně posoudila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, tak aby vyloučila důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně dostatečně nezjistila příjmy ani výdaje spotřebitele, a nesplnila tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.11. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, plnily si účastníci na základě smlouvy o úvěru bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno poskytnutí žalobkyní částky ve výši 39 000 Kč žalovanému a z tvrzení žalobkyně ve spojení se smlouvou o úvěru vyplývá celková úhrada splátek žalovaným žalobkyni ve výši 3 900 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit částku 35 100 Kč, která představuje rozdíl mezi žalobkyní poskytnutým plněním a uhrazenou částkou žalovaným. Žalobci byla také v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. uložena povinnost uhradit úroky z prodlení od 5. 4. 2024, kdy žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou se splatností do dne předcházejícího tomuto datu. Ve zbytku nároku žalobkyně byla žaloba ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnuta, neboť částečně v rozsahu nákladů na upomínky měl být nárok založen dle tvrzení žalobkyně na absolutně neplatné smlouvě o úvěru a zbývající část zamítnutého nároku představovala již uhrazenou splátku úvěru s příslušenstvím.12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla neúspěch pouze v nepatrné části, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 4 000 Kč, která představuje soudní poplatek ve výši 1 600 Kč, odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby) ve výši 2 100 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“),