30 C 31/2026-13 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 20. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 312,62 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že dne 26. 6. 2025 byla uzavřena mezi žalobkyni jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch finanční prostředky, i postupně a/nebo opakovaně, a to vždy až do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 25 000 Kč (viz čl. 4.2. smlouvy o úvěru). Žalovaný v jednotlivých tranších dle smlouvy o úvěru fakticky načerpal celkem částku ve výši 25 000 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena dle čl. 10 elektronicky, prostřednictvím klientské zóny, skrze aplikaci plnící funkci služby vytvářející důvěru (viz auditní doložka elektronického podpisu). Uzavření smlouvy dále plyne z navazujících úkonů žalovaného (zejm. zaslání verifikační platby, čímž se žalovaný zachoval podle smlouvy o úvěru). Žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru (viz čl. 5.1. smlouvy o úvěru). Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku ve výši 1 250 Kč. Žalovaný porušil smlouvu o úvěru, když neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 9. 2025. Žalobkyně zaslala žalovanému první upomínku ze dne 20. 9. 2025, ve které vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Jelikož žalovaný svou povinnost v dodatečné lhůtě nesplnil, zaslala žalobkyně žalovanému druhou upomínku ze dne 5. 10. 2025, kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena minimální měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 9. 2025. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto došlo k zesplatnění jistiny úvěru v souladu s čl. 5.5. smlouvy o úvěru, jak je patrné z připojeného zesplatnění ze dne 21. 12. 2025. V návaznosti na shora řečené požaduje žalobkyně v rámci tohoto řízení po žalovaném své nároky, a to konkrétně částku ve výši 24 914 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 3 562,43 Kč vypočtený jako 57,99 %, tj. sjednaný smluvní úrok, z částky 24 914 Kč, tj. zbývající výše jistiny, od 16. 9. 2025, tj. den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky, do 13. 12. 2025, tj. časová hranice smluvního úroku pro případ prodlení žalovaného podle § 122 odst. 4 ZSÚ, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. , hodnota, a upomínku č. , hodnota, v souladu čl. 5.4. Smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z dlužné částky a náhradu nákladů soudního řízení. Nad rámec výše uvedeného žalobkyně uvádí, že před uzavření smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti, kdy k prokázání této skutečnosti odkazuje na přílohu smlouvy o úvěru, kde je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti prokazující splnění této zákonné povinnosti žalobkyně. V případě potřeby doplní žalobkyně na výzvu soudu svá skutková tvrzení. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.4. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 6. 2025 ve znění její Přílohy č. , hodnota, (Posouzení úvěruschopnosti Spotřebitele), dále ve spojení se Žádostí o čerpání tranše revolvingového úvěru včetně splátkového kalendáře, ve spojení s Potvrzením o provedené platbě, žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem 25 000 Kč bezhotovostně na jeho účet. Žalovaný se zavázal kromě čerpané částky úvěru zaplatit mimo jiné též sjednaný úrok, a to vše v měsíčních splátkách v minimální výši po 1 250 Kč nejpozději do 72 měsíců od čerpání poslední tranše úvěru. Žalovaný byl marně vyzýván k plnění dílčích splátek dvěma upomínkami. Výzvou advokáta pak byl žalovaný znovu vyzván k zaplacení žalované jistiny. Žalovaný neplnil řádně a včas.5. Posouzením úvěruschopnosti Spotřebitele (Příloha č. , hodnota, Smlouvy), kterou žalobkyně posuzovala na základě informací od žadatele a matematických modelů, oboustrannou kopií občanského průkazu žalovaného, výplatními páskami pro potvrzení příjmu žalovaného (soudu nebyly předloženy), výpisem z bankovního účtu žalovaného (soudu nebyl předložen a žalobkyně tak zjevně neposuzovala strukturu jednotlivých výdajů za poslední měsíce před poskytnutím úvěru stran případného závěru o jejich účelnosti a zbytnosti), nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně vyzvána usnesením zdejšího soudu označeným ve 3. odstavci tohoto odůvodnění, že by jako poskytovatel úvěru řádně a dostatečně individuálně ve vztahu k žalovanému a jeho osobním, rodinným a majetkovým poměrům, ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, zejména nijak dále neověřovala v Dotazníku toliko tvrzené výdaje a spolehla se toliko na odhad jejich výše na základě tvrzení žalovaného, nikterak se nezabývala tím, že adresa trvalého pobytu žalovaného je adresou sídla úřadu obce, neověřovala nájemní smlouvu žalovaného, nebyly ověřovány výdaje žalovaného za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce), nebylo ověřováno, zda žalovaný má pracovní poměr na dobu určitou, či zda je ve zkušební době (z vyžádaného výplatního lístku, který nebyl soudu předložen, měla být ověřena toliko výše mzdy), nebyly vyžádány výpisy z účtu za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, za situace, kdy takto lze posoudit též strukturu výdajů, nebylo vyvinuta jakákoliv aktivita k jinému ověření struktury výdajů žalovaného za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, nebyla ověřována tvrzená neexistence vyživovacích povinností k další osobě; poskytovatel úvěru tak měl vyvinout větší odpovědnou snahu k posouzení, zda žalovaný nežádá o další a další úvěr, ačkoliv předchozí nejsou předtím splaceny. Poskytovatelem úvěru tak nebyly řádně a odpovědně posouzeny především výdaje žalovaného na případné předchozí smlouvy o úvěrech, které nebyly ke dni poskytnutí následného úvěru splaceny, natož aby bylo cokoliv dovozeno z toho, že žalovaný žádá o další a další úvěr, ačkoliv předchozí nejsou předtím splaceny, když z uvedeného je patrno, že žalovaný není schopen „ušetřit“ ani „použitelný příjem“. K podrobnostem viz shora již ve 3. odstavci odůvodnění označené usnesení zdejšího soudu.6. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno jen v části. Ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se j