32 C 215/2025-35 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 7. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 52 590 Kč s odůvodněním, že žalobce uzavřel dne 24. 5. 2022 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Jednotlivé platby žalobce realizoval na účet č. , č. účtu, , a to dne 23. 1. 2024, 24. 1. 2024, 25. 1. 2024, 26. 1. 2024, 27. 1. 2024, 28. 1. 2024, 2. 2. 2024, 5. 2. 2024, 27. 2. 2024, 28. 2. 2024 a 29. 2. 2024, celkem 30 000 Kč, když majitelem účtu je žalovaný. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % ročně, první měsíc pak v kapitalizované výši 12 000 Kč, dále žalobce požaduje částku 10 590 Kč jako kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % od 26. 6. 2024 ke dni zesplatnění úvěru, tj. do 14. 6. 2025. Spolu s dlužnou částkou požadoval žalobce úrok z prodlení v zákonné výši 14,875 % ročně z částky 42 000 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání se nikdo z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobce svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.4. Ve věci byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:5. Žalobce v rozmezí od 23. 1. 2024 do 29. 2. 2024 zaslal na bankovní účet č. , č. účtu, (majitel žalovaný) částku ve výši 30 000 Kč.6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru o poskytnutí finančních prostředků, když ujednání o poplatku za poskytnutí úvěrových prostředků představuje poplatek přesahující částku samotného úvěru, což není v souladu s ust. 113 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Také lze odkázat za nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 199/11, kdy se v daném jedná o neoddělitelné ujednání ve smlouvě a znamená tak absolutní neplatnost smlouvy. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovanému byla na jeho účet č. , hodnota, žalobcem poukázána částka ve výši 30 000 Kč, má soud za to, že lze vycházet z poskytnutí těchto finančních prostředků žalovanému, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale soud si uvedené vyhodnotil v souladu s ust. § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Výrokem I. tak bylo žalobě vyhověno v uvedeném rozsahu.7. Výrokem II. byly pro uvedené zamítnuty ostatní nároky uplatněné žalobcem s ohledem na skutečnost, že soud nevycházel z uzavřené smlouvy o úvěru, když tato nebyla co do zajištění uzavřena platně, nelze žalobci přiznat více než částku, která představuje reálnou hodnotu, kterou žalovaný obdržel. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.8. Výrokem II. pak bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl úspěch ve věci v rozsahu 57 %, žalobci tedy byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 14 %. Celkem náklady řízení sestávají z odměny za zastupování v řízení advokátem, a to v rozsahu 3 úkonů právní služby dle vyhl.č. 177/1996 Sb. účinné od 1. 1. 2025 – převzetí, příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka po 3 020 Kč, tj. 9 060 Kč, dále pak 3 režijní paušály dle téže vyhlášky po 450 Kč, tj. 1 350 Kč, 21 % DPH ve výši 2 313 Kč, soudní poplatek ve výši 2 630 Kč, celkem tedy 15 953 Kč, z toho 14 % čítá 2 234 Kč. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalobci do tří dnů od právní moci předmětného rozsudku a v souladu s ust. § 149 odst. l o. s. ř. pak k rukám zástupce žalobce.