32 C 281/2025-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 9. 2025 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 18 120 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . uzavřel dne 28. 4. 2024 s žalovanou Smlouvu o úvěru, na základě které poskytnul žalované úvěr v celkové výši 12 500 Kč, když částka byla zaslána na účet žalované č. , č. účtu, . Žalobce požaduje nesplacenou jistinu ve výši 12 500 Kč, poplatek za poskytnutí úroku ve výši 1 250,14 Kč a úrok ve výši 369,86 Kč. Spolu s dlužnou částkou požadoval žalobce úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 29. 5. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K jednání se nikdo z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobce svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.4. Ve věci byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:5. Právní předchůdce žalobce dne 28. 4. 2024 zaslal na bankovní účet č. , č. účtu, (majitel žalovaná) částku ve výši 12 500 Kč.6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru o poskytnutí finančních prostředků, když ujednání o poplatku za poskytnutí úvěrových prostředků představuje poplatek nepřiměřený, což není v souladu s ust. 113 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Také lze odkázat za nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 199/11, kdy se v daném jedná o neoddělitelné ujednání ve smlouvě a znamená tak absolutní neplatnost smlouvy. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalované byla na účet č. , č. účtu, právním předchůdcem žalobce poukázána částka ve výši 12 500 Kč, má soud za to, že lze vycházet z poskytnutí těchto finančních prostředků žalované, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale soud si uvedené vyhodnotil v souladu s ust. § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Výrokem I. tak bylo žalobě vyhověno v uvedeném rozsahu. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.7. Výrokem II. byly pro uvedené zamítnuty ostatní nároky uplatněné žalobcem s ohledem na skutečnost, že soud nevycházel z uzavřené smlouvy o úvěru, když tato nebyla co do zajištění uzavřena platně, nelze žalobci přiznat více než částku, která představuje reálnou hodnotu, kterou žalovaná obdržela.8. Výrokem III. pak bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce byl procesně úspěšný v rozsahu 69 %, náleží mu tak náhrada nákladů řízení v rozsahu 31 %, tj. 873 Kč, když plná výše představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, dle ust. § 14b) vyhl. č. 177/96 Sb., advokátní tarif, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 400 Kč, tj. 1 200 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH ve výši 315 Kč, celkem tedy 2 815 Kč. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tak učinit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce, když se jedná o platební místo.