32 C 308/2025-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 11 445,12 Kč s odůvodněním, že dne 6. 12. 2024 mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , když žalovaná mohla čerpat spotřebitelský úvěr až do výše 10 300 Kč. Žalované pak na účet č. , č. účtu, byla dne 6. 12. 2024 převedena částka ve výši 3 000 Kč a dne 15. 12. 2024 ve výši 2 000 Kč. Dlužná částka sestává z nezaplacené jistiny ve výši 4 999,97 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 99,50 Kč a smluvní úroku ve výši 6 183,13 Kč. Spolu s dlužnou částkou žalobce požaduje z částky 5 099,47 Kč úrok z prodlení ve výši 12 % ročně od 8. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání se nikdo z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobce svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.4. Ve věci byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:5. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, , jehož majitelkou je žalovaná, byly připsány od žalobce částky 3 000 Kč a 2 000 Kč.6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru o poskytnutí finančních prostředků, když ujednání o poplatku za poskytnutí úvěrových prostředků představuje poplatek přesahující částku samotného úvěru, což není v souladu s ust. 113 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Také lze odkázat za nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 199/11, kdy se v daném jedná o neoddělitelné ujednání ve smlouvě a znamená tak absolutní neplatnost smlouvy. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalované byla na účet č. , č. účtu, právním předchůdcem žalobce poukázána částka ve výši 5 000 Kč, má soud za to, že lze vycházet z poskytnutí těchto finančních prostředků žalovanému, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale soud si uvedené vyhodnotil v souladu s ust. § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Stejně jako dle ust. § 1970 o. z. bylo žalované uloženo zaplatit příslušenství ve formě úroku z prodlení, jak je specifikován ve výroku I. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné neshledal důvodu. Výrokem I. tak bylo žalobě vyhověno v uvedeném rozsahu.7. Výrokem II. pak byla žaloba částečně zamítnuta co do částky 6 282,60 Kč, když smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, žalovaná tak není povinna zaplatit požadovaný smluvní úrok za poskytnutí úvěru.8. Výrokem III. bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když oba účastníci byli procesně úspěšní v obdobném rozsahu.