40 C 5/2026-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 12. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 2. 4. 2024 do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 23. 1. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému téhož dne úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit do 1. 4. 2024. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval a následně žalobkyni zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl žalobkyní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, kterou žalovaný akceptoval. Za prodlení s úhradou pěti splátek vyúčtovala žalobkyně žalovanému dle čl. 8.1 smlouvy jednorázovou sankci ve výši 500 Kč, tj. celkem 2 500 Kč. Dále pak žalobkyně má nárok dle čl. 3.1. smlouvy na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru od jeho poskytnutí do splacení. Celková výše poplatku činí 3 500 Kč. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, navrhuje žalobkyně, aby jí soud v části jistiny žalované částky přiznal nárok z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou uvedeni na straně úvěrující žalobkyně a na straně úvěrované žalovaný, u nějž byla uvedena adresa místa podnikání, rodné číslo, číslo telefonu email a bankovního spojení. Touto listinou se úvěrující zavázal poskytnout úvěrovanému úvěr výši 5 000 Kč a úvěrovaný byl povinen vrátit úvěr nejpozději dne 1. 4. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. od jeho poskytnutí do jeho úplného splacení. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedené listiny nepodává. Žalobkyně smlouvu podepsala dne 23. 1. 2020, avšak v místě podpisu žalovaného je uvedeno pouze datum 23. 1. 2024 a kód SMS verifikace 3918. Žalobkyně v řízení nepředložila žádný relevantní důkaz o tom, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě. Z Payments info soud zjistil, že žalobkyně obdržela částku 1 Kč, která byla odeslána z účtu č. , č. účtu, . Z Potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že toto potvrzení vydala společnost , právnická osoba, V potvrzení uvedla, že dne 23. 1. 2020 v 1:45 hod. byla z účtu žalobkyně vedeného u platební brány ThePay odeslána částka 5 001 Kč na účet č. , č. účtu, . Dle sdělení mBank je majitele účtu , č. účtu, žalovaný. Dne 13. 7. 2020 byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému výzva k zaplacení dluhu ve výši 15 513 Kč s upozorněním na možnost jeho soudního vymáhání v případě, že dluh nebude do tří dnů uhrazen (zjištěno z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ve spojení s Podacím lístkem).6. V předložené úvěrové smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný tuto smlouvu podepsal elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalovaného a dodatku o SMS verifikaci samo o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu.7. Soud tedy v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu.8. Naopak žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč.9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 5 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení předžalobní výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 7. 2. 2026, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o.z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván, což v posuzované věci nastalo až doručením žaloby (výrok I.). Ohledně zbývajících dílčích nároků, a to částky 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 2. 4. 2024 do 6. 2. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 7. 2. 2026 do zaplacení a úroku ve výši 3,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 2. 2026 do zaplacení, soud žalobu zamítnul (výrok II.).10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žádnému z účastníků soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.11. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.