14 C 175/2020-55 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne 29. 7. 2020 u Okresního soudu v Domažlicích shora uvedenou žalobu, která byla zdejšímu soudu postoupena dne 14. 10. 2020, mimo jiné s tím, že na základě smlouvy o úvěru byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč za dohodnutých podmínek, jenž byl smlouvou ze dne [datum] rozšířen o revolving ve výši 30 563 Kč, počet původních splátek byl navýšen o dalších 24 měsíčních splátek, když žalovaný dohodnuté podmínky smlouvy řádně neplnil, v důsledku čehož došlo k zesplatnění celého úvěru, žalovaný nezaplatil žalobkyni 63 452 Kč s příslušenstvím spolu se smluvní pokutou ve výši 39 782,50 Kč, přestože byl o zaplacení upomenut. 2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že rozhodnutí ponechává na úvaze soudu, protože na zaplacení dluhu stejné žádné peníze nemá, dlužnou částku neuhradil proto, protože má exekuce na plat, dluhy má kolem 250 000 Kč a platit žalobkyni přestal proto, protože splácel jiné dluhy, poštu pak nepřebíral proto, protože bydlel na jiné adrese. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] za dohodnutých podmínek, na základě které byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč, k jehož vyplacení došlo 14. 11. 2014, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za jeho poskytnutí ve výši 126,61 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách po 3 859 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce od prosince 2014, přičemž v souladu se smlouvou mu byl dne [datum] poskytnut revolving ve výši 30 563 Kč, s navýšením o dalších 24 měsíčních splátek, úroková sazba revolvingu činila 104,41 % ročně (smlouva o úvěru [číslo] oznámení žalobkyně o schválení úvěru s dodejkou, doklad o vyplacení úvěru, doklady vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, vyjádření znalce [osobní údaje] [jméno] [příjmení], [osobní údaje], [příjmení] k problematice úročení pohledávek z [datum]). Od prosince 2014 uhradil žalovaný celkem 110 575 Kč do 21. 3. 2017, jednalo se o 24 splátek po 3 859 Kč, 6 splátek po 2 820 Kč a 1 splátka po 1 039 Kč (karta klienta, vyjádření žalobkyně). 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána po právu, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry, což zákonná úprava platná v době uzavření smlouvy sankcionuje její absolutní neplatností, k čemuž musel soud přihlédnout z moci úřední (§ 9 odst. 1 zák. č. 145/2010, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku), když žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši celkem 80 563 Kč, ze kterého uhradil k datu zesplatnění celého úvěru dne 19. 9. 2017 celkem 110 575 Kč (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2018, č.j. 27 Co 477/2017-108 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nálezu ÚS ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). V této souvislosti prvostupňový soud odkazuje zejména na to, že dle jeho názoru se nelze při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele omezit jen na ověřování příjmů a výdajů a pokud věřitel vychází jen z informací od spotřebitele, nelze tento postup považovat za dostatečný a naplňující kritérium vynaložení odborné péče, když dle listiny hodnocení klienta ze dne 13. 11. 2014 vyplynulo, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 28 744 Kč, je rozvedený, bez vyživovací povinnosti, což je v rozporu s údajem uvedeným na titulní straně listiny, kde je uvedeno u nezaopatřených dětí 2 000 Kč (zřejmě jedna vyživovací povinnost), na druhou stranu je rozvedený, ale zase na titulní straně uvedeno úvěrovaný plus manželka či partnerka 3 800 Kč, u příjmu je uvedeno 26 000 Kč, u nájemného, inkasa, dopravy a ostatní je uvedena částka 4 000 Kč s celkovými výdaji„ pouze“ 9 800 Kč (přepočtené), což ve svém souhrnu lze považovat za účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Pro takto zaujatý právní názor se pak již soud nezabýval hodnocením výší sjednaných smluvních úroků převyšujících 100 % ročně, které lze považovat za zjevně lichevní, vedoucí k hodnocení předmětné úvěrové smlouvy rovněž jako absolutně neplatné. Závěrem pak nelze než uzavřít, že nad rámec nezaplacené jistiny úvěrů poskytnutých žalovanému tak žalobkyni nic nepřísluší (ve svém souhrnu žalovaný uhradil podstatně více, než činila jistina). 6. Ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení, kdy právo na jejich náhradu by příslušelo plně procesně úspěšnému žalovanému, který se však výslovným prohlášením před soudem práva na náklady řízení vzdal, a proto rozhodl soud tak, že každý z účastníků si hradí náklady, které mu s vedením tohoto řízení vznikly, sám.