14 C 178/2020-8 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne 26. 10. 2020 ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu mimo jiné s tím, že je dcerou žalované, v současné době studuje [název] [název], [název] [název] a [název] školu s právem státní jazykové zkoušky, [obec], studuje poslední ročník, po ukončení střední školy by chtěla ve studiu pokračovat na vysoké škole. Po dlouhotrvajících konfliktech se žalovanou odešla dne 10. 10. 2020 bydlet k babičce, veškeré její náklady na živobytí platí otec. Náklady spojené se studiem činí kolem 500 Kč měsíčně dojíždění, kolem 1 000 Kč měsíčně školní pomůcky – učebnice, skripta, další náklady na stravování a ošacení činí kolem 3 500 Kč měsíčně, žalovaná jí na její výživu nepřispívá, snaží si přivydělat brigádně kolem 2 500 Kč měsíčně, její zdravotní stav je dobrý, nosí brýle. Navrhla určit výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně od 10. 10. 2020. 2. Žalovaná uvedla, že není schopna částku 4 000 Kč měsíčně platit, její zdravotní stav není nejlepší, pobírala invalidní důchod, který jí byl asi před rokem odebrán, proto se nechala evidovat na úřadu práce bez nároku na podporu v nezaměstnanosti, pobírá sociální dávky, ve výlučném vlastnictví má byt, ve kterém bydlí společně se synem ve věku 28 roků, vyučena je čalounicí, byla by ochotna přispívat na výživu žalobkyně maximálně 2 500 Kč měsíčně, neboť se stará i o jejího pejska, s čímž jsou náklady kolem 800 Kč měsíčně (žrádlo, někdy očkování a stříhání). 3. Soud z vyjádření obou účastnic a potvrzení o studiu zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná je matkou žalobkyně, která studuje [název] [název], [název] [název] a [název] školu s právem státní jazykové zkoušky, [obec], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], ve školním roce 2020 /2021 je žákyní 4. ročníku oboru předškolní a mimoškolní pedagogika, za dojíždění zaplatí kolem 500 Kč měsíčně, za školní pomůcky včetně učebnice a skript pak kolem 1 000 Kč měsíčně, od 10. 10. 2020 bydlí u babičky, které na bydlení přispívá 2 000 Kč měsíčně, nosí brýle, které si bude kupovat za cca 3 500 Kč, jinak si vydělá brigádně nejméně 2 500 Kč měsíčně, její zdravotní stav je dobrý, finančně ji podporuje její otec. Žalovaná je bez zaměstnání cca 1 rok, vedena na Úřadu práce v [obec] bez nároku na podporu v nezaměstnanosti, pobírá příspěvek na bydlení kolem 4 200 Kč měsíčně, ve výlučném vlastnictví má byt o velikosti 2+1 s příslušenstvím s náklady na bydlení kolem 4 500 Kč měsíčně, společně s ní bydlí její syn ve věku 28 roků, který je bez zaměstnání a příjmu, vyučena je čalounicí, kterou ale nikdy nedělala, od úřadu práce má kurz kosmetičky, v současné době ale nepodniká, jinak se stará o psa žalobkyně, s čímž má výdaje kolem 800 Kč měsíčně včetně jeho stříhání a očkování. Předtím, než se nechala evidovat a úřadu práce, tak pobírala invalidní důchod, který jí byl odebrán. 4. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 5. Podle § 911 občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 6. Podle § 913 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě za nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 7. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku, výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 8. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že v daném případě byly splněny zákonné podmínky pro určení výživného zletilého dítěte, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, když žalobkyně požadovala určit výživné od 10. 10. 2020, tedy od doby, od které s matkou nesdílí rodinnou domácnost, odstěhovala se k babičce. Výše výživného odpovídá jak potřebám nezletilé, tak zejména výdělkovým možnostem a schopnostem žalované jako osoby povinné, u které nelze přehlédnout, že je movitá, s ohledem na dosažené vzdělání u ní soud vycházel z předpokládaného výdělku nejméně na úrovni minimální mzdy, což činí cca 12 500 Kč měsíčně čistého, pokud se jedná o jejího spolubydlícího zletilého syna, tak k němu vyživovací povinnost nemá, naopak, ten by se měl podílet přiměřenou částkou na nákladech spojených s bydlením. Soud samozřejmě zohlednil to, že se stará, nejenom finančně, o psa žalobkyně, která toto nepopřela, na druhou stranu ale nemohl soud pominout, že žalobkyně je schopna si brigádně přivydělat nejméně 2 500 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že bylo o výživném rozhodováno zpětně, vznikl žalované za dobu od 10. 10. 2020 do 31. 12. 2020 dluh na běžném výživném ve výši celkem 8 000 Kč, který je povinna splácet v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných spolu s běžným výživným, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nezaplacením jedné ze splátek včas a řádně se stane splatným celý dluh najednou. 9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala určit výživné ve výši 4 000 Kč, nezbylo soudu, než v rozdílu podanou žalobu zamítnout. 10. O soudním poplatku soud nerozhodoval, neboť ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je toto řízení od placení soudních poplatků osvobozeno. 11. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení, neboť každá z účastnic měla ve věci úspěch pouze částečný, takže soud rozhodl, že každá z nich si hradí náklady, které jí s vedením tohoto řízení vznikly, sama.