16 C 166/2020-37 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu o zaplacení částky 69 332 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřel dvě smlouvy o zápůjčkách, a to dne [datum] a [datum], z nichž si žalovaný nesplnil sjednané povinnosti a dluží mu předmětnou částku. 2. Po zjištění stanoviska účastníků k zamýšlenému postupu soudu podle § 115a) o.s.ř. byl veřejně vyhlášen toliko rozsudek. 3. Ze smluv o zápůjčkách z [datum] a [datum] včetně zákaznických karet, z historie pohybu na běžném účtu a předžalobní výzvy z 18. 10. 2018 včetně výpisu z poštovní podací knihy soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 25 000 Kč, v níž se žalovaný zavázal uhradit žalobci, kromě poskytnuté jistiny, ještě tzv. poplatek ve výši 10 653 Kč, který tvořily úroky ve výši 4 425 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 6 228 Kč. Celková částka 35 653 Kč měla být uhrazena v 60 týdnech po 595 Kč, poslední splátka činila 548 Kč. Ze zákaznické karty vyplněné před uzavřením smlouvy s žalovaným vyplývá, že v době poskytnutí zápůjčky pracoval jako dělník na plný pracovní úvazek s příjmem 17 000 Kč měsíčně čistého, byl svobodný, bezdětný, za nájemné hradil 7 400 Kč měsíčně, na domácnost vynaložil 5 500 Kč měsíčně, splácel další interní splátky věřitele ve výši 1 560 Kč měsíčně a na telefon si hradil 500 Kč měsíčně. Celkem měl měsíční výdaje ve výši 14 960 Kč. Do příjmu žalovaného byl započten také příjem jeho matky ve výši 17 000 Kč a důchod ve výši 3 000 Kč, přičemž žalobce ověřoval údaje poskytnuté žalovaným z jeho pracovní smlouvy, z občanského průkazu, výplatních pásek a rozpisu SIPA a nájemného. Na tuto pohledávku žalovaný doposud zaplatil 12 995 Kč. Dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena další smlouva o zápůjčce rovněž na částku 25 000 Kč, žalovaný se zavázal kromě ní vrátit žalobci ještě úplatu v celkové výši 21 268 Kč, kdy 4 310 Kč tvořil úrok, 2 375 Kč poplatek za zpracování a doručení smlouvy a 14 583 Kč poplatek za komfortní a flexibilní splácení. Úhrnem měl zaplatit 46 268 Kč v 60 týdenních splátkách po 772 Kč, poslední splátka činila 720 Kč. Doposud na předmětný dluh zaplatil 12 094 Kč. I v tomto případě s ním byla vyplněna zákaznická karta, z níž vyplynulo, že žalovaný byl kontaktní na jiné adrese, než je adresa jeho trvalého pobytu a i na jiné adrese, než byla původně uváděna kontaktní adresa v prvním případě, jež se rovněž od trvalého pobytu lišila, pracoval u stejného zaměstnavatele s příjmem 10 000 Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje byly stanoveny částkou 3 800 Kč a interní splátky žalobci 2 400 Kč, bydlel v nájmu, výše nákladů spojených s bydlením uvedena nebyla, byl svobodný, bezdětný a dalším příjem rodiny byla částka 16 000 Kč, aniž by bylo patrno, o jaký příjem se jedná. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal, že před poskytnutí úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, což ve svém důsledku vede k neplatnosti uzavřených smluv o zápůjčkách. V zákaznických kartách je uveden příjem žalovaného, který měl být ověřen z jeho výplatních pásek, kdy v květnu 2016 dosahoval příjmu 17 000 Kč čistého měsíčně a prokazoval měsíční výdaje ve výši 14 960 Kč, k čemuž je třeba připočítat ještě 2 380 Kč na splátku dluhu plynoucí ze smlouvy o zápůjčce uzavřené [datum], takže ve výsledku výdaje žalovaného činily 17 340 Kč, zatímco jeho příjem 17 000 Kč čistého měsíčně. Již z toho vyplývá, že žalovaný nebyl schopen dostát své povinnosti řádně uzavřenou smlouvu splácet a pokud žalobce do zákaznické karty vyplnil další příjem a to příjem matky žalovaného ve výši 20 000 Kč, pak není patrno, z jakého důvodu byl tento příjem započítáván ve prospěch žalovaného, když matka nebyla ani dlužnicí ani ručitelkou žalovaného. Její příjem navíc nebyl vůbec ověřen, zda s ní žalovaný vedl rodinnou domácnost, ze zákaznické karty neplyne, navíc je třeba přihlédnout k tomu, že již v tu dobu měl žalovaný vůči žalobci další závazek, neboť ze zákaznické karty vyplývá, že mu platil další interní splátky. Obdobně tomu bylo i u smlouvy o zápůjčce uzavřené 22. 9. 216, kdy žalovaný vykázal příjem o 7 000 Kč nižší, než původně a jestliže jeho měsíční výdaje u smlouvy z května 2016 činily i po odečtení poloviny nákladů na nájemné částku 13 640 Kč (včetně splátky dluhu z května 2016) pak byly vyšší, než prokazovaný příjem žalovaného. Jestliže se jeho bonita navýšila proto, že do zákaznické karty byl vypsán další příjem domácnosti, aniž by zde byla prokázána jakákoliv souvislost s žalovaným samotným, došlo tím dle soudu pouze k umělému navýšení bonity žalovaného, jejímž cílem bylo poskytnout mu další zápůjčku, což je však třeba vykládat k tíži věřitele, který tak řádně neověřil jeho úvěruschopnost. V důsledku toho považuje soud uzavřené smlouvy o zápůjčkách za neplatné ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru účinného v době uzavření jednotlivých smluv a žalobci přiznal právo toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Ohledně povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost přitom soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č.j. 22 Co 295/2019-86, případně na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Jde-li o smlouvu z [datum], kde byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši 25 000 Kč, na níž zaplatil 12 995 Kč, dluží tak žalobci částku 12 005 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % od 13. 8. 2017 do zaplacení, neboť právo na úroky z prodlení plyne z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. U smlouvy uzavřené dne [datum] postupoval soud obdobně, a pokud z poskytnuté jistiny 25 000 Kč uhradil žalovaný 12 094 Kč, dluží žalobci 12 906 Kč rovněž se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % od 27. 11. 2018 do zaplacení. Ve všech ostatních nárocích, z důvodů shora uvedených, byla žaloba zamítnuta. 6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy toto právo by příslušelo úspěšnějšímu žalovanému, který však zůstal ve věci nečinný, vznik ani výši nákladů řízení neprokázal, žalobci pak s ohledem na neúspěch ve sporu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.