16 C 199/2020-49 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 22 659 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem [příjmení] [jméno] [příjmení], [osobní údaj] a žalovaným byly dne [datum] a [datum] uzavřeny smlouvy o zápůjčkách, z nichž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci, na něhož přešly pohledávky smluvně, dluží předmětnou částku. 2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a) o.s.ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek. 3. Ze smlouvy o zápůjčce z [datum] včetně zákaznické karty z téhož data a z [datum] včetně zákaznické karty, smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku a předžalobní výzvy z 3. 9. 2020 včetně podacího listu, soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] byla mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [osobní údaj] a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 13 000 Kč, kdy kromě jistiny se žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce také úroky ve výši 1 820 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč Celkem tak měl zaplatit 22 620 Kč v 58 týdenních splátkách po 390 Kč, fakticky uhradil 17 626 Kč. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána jeho úvěruschopnost, kdy do jeho zákaznické karty bylo uvedeno, že žalovaný je OSVČ, provozuje [anonymizováno] činnost s příjmem 14 000 Kč měsíčně, dalšími příjmy, aniž by bylo patrno, z čeho plynou, bylo 20 000 Kč měsíčně. V tu dobu byl hlášen na ohlašovně Městského úřadu Příbram, bydlel na jiné adrese, než byla adresa jeho trvalého pobytu, za bydlení platil 6 200 Kč měsíčně a splácel další půjčky / alimenty částkou 4 000 Kč měsíčně, na telefon vynaložil 1 600 Kč měsíčně, jeho výdaje činily 11 800 Kč měsíčně, žil v nájmu. Dne [datum] s ním byla uzavřena druhá smlouva o zápůjčce na 15 000 Kč, kdy se zavázal kromě jistiny uhradit ještě úroky ve výši 1 365 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 500 Kč. Celkovou částku 23 865 Kč měl uhradit v 43 týdenních splátkách po 555 Kč, na tuto pohledávku zaplatil celkem 6 200 Kč. I v tomto případě s ním byla před uzavřením smlouvy vyplněna zákaznická karta, z níž vyplývalo, že podniká s příjmem tentokrát 20 000 Kč a má další příjmy ve výši 16 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení činily 6 300 Kč, výdaje na domácnost 15 000 Kč, splátky 2 000 Kč a výdaje na telefon 1 000 Kč, celkem tedy měsíční výdaje činily 24 300 Kč. Dne [datum] byly pohledávky za žalovaným smluvně postoupeny žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, v důsledku čehož je třeba pohlížet na obě uzavřené smlouvy jako na smlouvy neplatné dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru účinného v době uzavření předmětných smluv. Pokud jde o smlouvu z [datum], pak podle karty zákazníka byl v tu dobu žalovaný [příjmení], bydlel na [obec a číslo], kde hradil nájemné ve výši 6 200 Kč, výdaje na domácnost nebyly vůbec zjištěny, nebylo ani zjištěno, zda má žalovaný nějakou vyživovací povinnost, nicméně v kolonce splátky/půjčky/alimenty je uvedeno 4 000 Kč. Jeho měsíční výdaje byly tehdy specifikovány částkou 11 800 Kč, aniž by zahrnovaly běžné vydání na osobní potřeby žalovaného a jeho příjmy byly vyplněny jako mzda částkou 14 000 Kč a další příjmy 20 000 Kč, přitom však tyto příjmy nebyly nikterak ověřeny. Podle tvrzení uvedeného v zákaznické kartě měl být doložen výpis z účtu, který však soudu předložen nebyl, z živnostenského oprávnění nemohly příjmy žalovaného plynout a v přehledu zaměstnání není uvedeno, že by kromě podnikání měl ještě mít další zaměstnání s uvedeným příjmem. Z čeho tedy tento plynul nebylo prokázáno a dle názoru soudu tak byla uměle navyšována bonita žalovaného proto poskytnutí zápůjčky. Paradoxně o 4 měsíce později byly již výdaje žalovaného specifikovány částkou 15 000 Kč, o 2 000 Kč se snížily jeho splátky, zvýšil se příjem z podnikání na 20 000 Kč a snížily vedlejší příjmy na 16 000 Kč měsíčně. I v tomto případě však nebylo prokázáno, z čeho další příjmy žalovaného plynou, takže i zde je třeba uzavřít, že bonita žalovaného nebyla řádně ověřena, daňové přiznání nebylo předloženo. V tomto druhém případě nebyl předložen ani výpis z účtu a příjmy žalovaného tak tedy právní předchůdce žalobce nikterak neověřoval. V důsledku toho považuje soud obě uzavřené smlouvy za absolutně neplatné, kdy odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, případně na rozsudek Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č.j. 22 Co 295/2019-86. Za situace, kdy na smlouvu o zápůjčce z [datum] uhradil žalovaný celkem částku 17 626 Kč, zaplatil tedy zcela poskytnutou jistinu a ohledně této smlouvy soud nároky žalobce v plném rozsahu zamítl, u smlouvy o zápůjčce, kde činila jistina 15 000 Kč a žalovaný z ní uhradil 6 200 Kč, považoval za oprávněnou žalobu ohledně části 8 800 Kč s 8,05 % úroky z prodlení ročně od 19. 11. 2016 do zaplacení, neboť právo na příslušenství pohledávky vzniklo žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. V ostatních nárocích ohledně této smlouvy pak byla žaloba z důvodů shora uvedených zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků řízení, neboť ve věci úspěšnější žalovaný zůstal ve věci nečinný a vznik ani výši nákladů řízení neprokázal, neúspěšnějšímu žalobci právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.