14 C 134/2021-77 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne 11. 5. 2021 ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu mimo jiné s tím, že dne 26. 2. 2018 v 15:52 hodin řídil žalovaný vozidlo značky Peugeot 206, [registrační značka], po silnici [spisová značka], ul. [ulice], [obec], kde při vjíždění na kruhový objezd z vedlejší pozemní komunikace nedal přednost v jízdě vozidlu zn. Škoda Octavia, [registrační značka], jehož vlastníkem ke dni dopravní nehody byl [jméno] [příjmení], bytem [adresa]. Žalovaný z místa dopravní nehody odjel, aniž by splnil zákonnou povinnost, zejména povinnost sepsat společný záznam o dopravní nehodě, když v době vzniku pojistné události bylo vozidlo Peugeot 206 pojištěno u žalobkyně, která v souvislosti s pojistnou událostí vyplatila poškozenému pojistné plnění v částce 72 013 Kč (61 286 Kč náklady vynaložené poškozeným na opravu poškozeného vozidla zn. Škoda Octavia – faktura č. 1930301140 ze dne 24. 5. 2019 a 10 727 Kč náklady vynaložené poškozeným na pronájem náhradního vozidla po dobu opravy vozidla poškozeného – faktura č. 1930301134 ze dne 23. 5. 2019). Vzhledem k tomu, že žalovaný místo dopravní nehody opustil bez zřetele hodného důvodu a znemožnil tak zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, má žalobkyně ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, proti žalovanému právo na náhradu toho, co za něho plnila, kdy regresní nárok má vůči žalovanému právě žalobkyně, který lze uplatnit i s odkazem na ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) citovaného zákona, s přihlédnutím k ustanovení § 9 odst. 3 téhož zákona, kdy byla jednáním žalovaného znemožněna možnost řádného šetření pojistné události či možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, v této souvislosti odkázala žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 1791/2008. Přestože byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, dosud jí žalobkyni neuhradil. 2. Dne 9. 6. 2021 vydal soud ve věci elektronický platební rozkaz, proti kterému si žalovaný podal ve lhůtě odpor zejména s tím, že nárok žalobkyně neuznává, v žádném případě od nehody neujel, bylo to po dohodě s poškozeným, což mu ve správním řízení dosvědčil jeho svědek pan [příjmení], neboť rozhodnutím Městského úřadu v Berouně, Odboru správního a obecního živnostenského úřadu ze dne 8. 4. 2019, č.j. MBE/27295/2019, sp. zn. 9039/2018/ bylo rozhodnuto v přestupkovém řízení, že při ukládání sankcí bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem zjištěným při šetření a projednávání přestupku a jako polehčující okolnost byla vyhodnocena skutečnost, že došlo k nízké škodě na vozidlech, obviněný (žalovaný) se správním orgánem spolupracoval, při dopravní nehodě nedošlo ke zranění. Žalobkyně původně požadovala plnění ve výši 52 090 Kč, její navýšení nikterak neozřejmila, žalovaný nebyl a není provozovatelem vozidla Peugeot 206, nebyl ani samotným pojištěným z titulu odpovědnosti provozovatele motorového vozidla. Z místa nehody odjel a odmítl spolupracovat pan [jméno] [příjmení], žalobkyně byla uvedena v omyl právě z jeho strany, kdy tento mohl využít pojistného plnění pro krytí jiných závad na poškozeném vozidle, které neměly původ v nehodovém ději z předmětného dne. Na straně žalovaného pak není dostatek pasivní věcné legitimace, žalována měla být paní [jméno] [příjmení], v této souvislosti odkázal na plenární rozhodnutí Ústavního soudu z 16. 5. 2018 zabývající se úpravou objektivní odpovědnosti, kdy nositelem je vlastník či provozovatel vozidla. Správní spis pak neobsahuje informaci o tom, že by byl žalovaný vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla nebo dokonce pojištěným. Závěrem namítl, že nejsou splněny podmínky řízení, protože nebyla předložena pojistná smlouva na předmětné vozidlo. 3. Žalobkyně k písemně podanému odporu mimo jiné uvedla, že osobou povinnou k náhradě pojistného plnění je pojištěný ve smyslu § 10 odst. 1 písm. b), c) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů, přičemž dle § 2 písm. f) citovaného zákona platí, že pojištěným je ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Pojištěným tedy nemusí nutně být pouze vlastník nebo provozovatel vozidla, nýbrž také osoba, která vozidlo v inkriminovaném okamžiku řídila, neboť pojištění odpovědnosti se (co do osobního rozsahu) vztahuje na všechny osoby, kterým vznikne povinnost k náhradě újmy (tj. také na řidiče). Vymezení subjektu pojištěného nesouvisí s vlastnictvím věci, kdy vlastník vozidla, pokud neodpovídá za újmu způsobenou provozem vozidla, nemusí být vůbec pojištěným, údaj o pojištěném vůbec nepředstavuje obligatorní náležitost pojistné smlouvy, vymezení konkrétního subjektu pojištěného vyplývá z občanskoprávních předpisů upravujících povinnost nahradit újmu, která je s provozem vozidla spojena. Nejčastěji bude pojištěným provozovatel vozidla nebo řidič, případně oba tyto subjekty, u řidiče pak není rozhodné, zda se jedná o vlastníka vozidla či nikoliv, o jeho rodinného příslušníka či jinak blízkou osobu, nebo o jinou osobu, jíž provozovatel vozidlo svěřil. Žalovaný, jako řidič vozidla, který vozidlem způsobil újmu, je pojištěným ve smyslu § 2 písm. f) citovaného zákona, a tudíž pasivně věcně legitimován. Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 citovaného zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, v této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 1454/2017, kdy žalovaný porušil povinnosti uloženému ustanovením § 47 odst. 3 písm. f) zákona o provozu na pozemních komunikacích, resp. žalovaný z místa dopravní nehody ujel, aniž by k tomu existoval jakýkoliv rozumný důvod, takže policejní hlídka přivolaná na místo dopravní nehody nemohla provést dechovou zkoušku na přítomnost alkoholu, jak vyplynulo z policejní relace o dopravní nehodě. Dále uvedla, že vzhledem k tomu, že vlastníkem a provozovatelem vozidla Peugeot 206 byla jiná osoba, než žalovaný, který dopravní nehodu způsobil, v důsledku střetu vozidel došlo ke škodě na majetku třetí osoby, žalovaný porušil také povinnost účastníka dopravní nehody ve smyslu § 47 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kdy nehodu vždy musí ohlásit i řidič poškozeného vozidla v majetku třetích osob. Žalobkyně zároveň odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Cdo 961/2009, 23 Cdo 3602/2013, 23 Cdo 58/2016, 23 Cdo 508/2017. 4. Na základě podrobně provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázané, že dne 26. 2. 2018 v 15:52 hodin způsobil žalovaný dopravní nehodu, když řídil vozidlo značky Peugeot 206, [registrační značka], zapůjčené od [jméno] [příjmení], bytem [adresa], po silnici [spisová značka], ul. [ulice], [obec], kde při vjíždění na kruhový objezd z vedlejší pozemní komunikace označené svislou dopravní značkou„ Dej přednost v jízdě“ nedal přednost v jízdě vozidlu zn. Škoda Octavia, [registrační značka], jehož vlastníkem ke dni dopravní nehody byl [jméno] [příjmení], bytem [adresa], provozovatelem a vlastníkem vozidla Peugeot 206, pak byla ke dni dopravní nehody [jméno] [příjmení], jakož i pojistníkem předmětného vozidla u žalobkyně, pojistné jí pak hradil žalovaný. Mezi žalovaným a poškozeným [jméno] [příjmení] nedošlo k sepsání společného záznamu o dopravní nehodě, žalovaný z místa dopravní nehody odjel, aniž by si s druhým řidičem navzájem prokázali totožnost. Vlivem jednání žalovaného byl řidič [příjmení] nucen strhnout řízení vozidla vlevo, ale i přesto došlo ke střetu levé přední části vozidla Peugeot 206 s pravou zadní částí vozidla Škoda Octavia. Žalovaný byl v přestupkovém řízení uznán vinným z naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1 písm. i) bod 3 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v příčinné souvislosti s porušením § 47 odst. 3 písm. g) cit. zákona, ve formě zavinění z nedbalosti. Vozidlo bylo pojištěno na jméno [jméno] [příjmení] u [právnická osoba], [IČO], pojistné hradil žalovaný (přestupkový spis Městského úřadu Beroun, sp. zn. 9039/2018/). Žalobkyně vyplatila poškozenému za opravu poškozeného vozidla Škoda Octavia celkem 61 286 Kč a za pronájem náhradního vozidla dalších celkem 10 727 Kč (vyjádření žalobkyně, faktury č. 1930301140 z 24. 5. 2019 se splatností 7. 6. 2019 a č. 1930301134 z 23. 5. 2019 se splatností 6. 6. 2019, dopisy žalobkyně z 12. 6. 2019 a 8. 7. 2019, výpisy z účtu žalobkyně z 26. 2. 2018, 14. 6. 2021 a 9. 7. 2021). Žalovaný dosud žalobkyni dlužné částky neuhradil, přestože byl o zaplacení upomenut (předžalobní výzvy z 24. 2. 2021 a 30. 4. 2021, podací archy). 5. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuz