17 C 113/2020-55 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 25 683 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizována tři slova], [IČO], sídlem [adresa]), dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byly žalovanému přenechány finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně kromě jistiny úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 2 800 Kč s úrokovou sazbou 23,72 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a poplatek za životní pojištění 522 Kč v 58 týdenních splátkách po 609 Kč a poslední splátka byla stanovena na 6. 6. 2017. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh celkem 25 683 Kč, z toho na jistině 19 486,53 Kč. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil. 2. Ze smlouvy o půjčce [číslo] včetně smluvních podmínek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechal dne 26. 4. 2016 žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 35 322 Kč, tedy jistinu 20 000 Kč a poplatky ve výši 14 800 Kč složené z úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy 2 800 Kč s úrokovou sazbou 23,72 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a poplatek za životní pojištění 522 Kč v 58 týdenních splátkách po 609 Kč. 3. Z tvrzení žalobkyně o dlužných částkách vyplynulo, že žalovaný celkem uhradil částku 9 639 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem ze dne [datum] a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni ke dni [datum], o čemž byl žalovaný vyrozuměn s upozorněním, že jeho dluh ze smlouvy o půjčce ke dni postoupení činil 25 683 Kč bez příslušenství (oznámení ze dne [datum]). Oznámení bylo žalované odesláno dne [datum] (podací lístek). 5. Z výzvy k plnění ze dne [datum], s podacím lístkem z [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy. 6. Ze zákaznické karty ze dne [datum] vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že bydlí jako [anonymizováno], je [anonymizováno] od nečitelného data, jeho příjem je 12 858 Kč měsíčně [anonymizováno] běžné měsíční výdaje jsou uvedeny nájem 2 200 Kč, a výdaje na domácnost 3 700 Kč, celkem 5 900 Kč. Jakožto použitelný příjem je uvedena částka 6 958 Kč, ověřené dokumenty uvedeny daňové přiznání, nájemní smlouva a SIPO. 7. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému dne 26. 4. 2016 částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných týdenních splátkách, což však neučinil, když vrátil namísto sjednaných 35 322 Kč částku 9 639 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni. [anonymizováno]. 8. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k [datum] a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. 9. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 11. Podle § 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, avšak žalobkyně neunesla důkazní břemeno, že právní předchůdce žalobkyně jako věřitel splnil povinnost, kterou mu stanoví § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, tedy že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě dostatečných informací a s odbornou péčí posoudil, zda je žalovaný schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z provedeného dokazování není zřejmé, z jakých informací předchůdce žalobkyně ověřil tehdejší příjmy žalovaného, když není uvedeno, od kdy žalovaný podnikal – datum je nečitelně uvedeno v kartě zákazníka a daňové přiznání nebylo ani navrženo k důkazu. Rovněž nebyly prokázány výdaje žalovaného, když nereálně vysoké výdaje na bydlení nebyly žádnými listinami prokázány. Další výdaje ve výši 3 700 Kč měsíčně jsou v nereálné výši, neboť částka životního minima je pouze hypotetická výše nutných výdajů na 1 člověka. Přesto věřitel poskytl zápůjčku ve výši 20 000 Kč se splátkou 2 436 Kč měsíčně. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání vzdala se dobrodiní poučení dle § 118 a odst. 1 a 3 o.s.ř.. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu o zápůjčce ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Tento závěr je přitom zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). I s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) v citovaném nálezu Ústavní soud uvedl, že„ poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“. 16. Žalobkyně však prokázala předání finančních prostředků ve výši 20 000 Kč žalovanému, proto soud právní vztah mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení, neboť právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnil bez právního důvodu. Z tvrzení samotné žalobkyně vyplynulo, že žalovaný uhradil částku 9 639 Kč, po započtení na jistinu tak žalovaný dlužil částku 10 361 Kč na jistině. V této části byla žaloba úspěšná, neboť žalobkyně prokázala svou aktivní věcnou legitimaci a nárok byl výrokem I. částečně přiznán. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, neboť dluh byl splatný na základě výzvy odeslané dne [datum], pokud byla výzva dle § 573 o.z. doručena dne [datum] a částka mohla být uhrazena v následujících 10 dnech, pak prodlení nastalo dne 21. 1. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. a to ve výši požadované žalobkyní, přestože zákonná výše úroků z prodlení je vyšší. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 17. Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.