5 C 187/2020 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalované návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ve kterém se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalované mu zaplatit částku 43 109,16 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 807,15, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 503,14 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 24 287,83 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úroku 28 % ročně z částky 24 287,83 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, dále zaplacení částky 4 499 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 483,77, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 756,85 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 3 086,25 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úroku 27 % ročně z částky 3 086,25 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a náhrady nákladů řízení ve výši 4 083 Kč. V návrhu tvrdil, že je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené se [právnická osoba], se sídlem [adresa]. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel se žalovanou [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala za zapůjčení těchto finančních prostředků zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek 21 268 Kč. Na úhradu částky 46 268 Kč žalovaná zaplatila ke dni postoupení pohledávky 1 700 Kč a žalobce tvrdil, že od postoupení pohledávky nezaplatila nic. 2. Žalobce dále odkazoval na smlouvu o zápůjčce [číslo] uzavřené se [právnická osoba] [datum] a zapůjčení částky 8 000 Kč. Za zapůjčení této částky se žalovaná zavázala zaplatit 6 849 Kč. Ke dni postoupení pohledávky zaplatila žalovaná 10 350 Kč. 3. Okresní soud v Příbrami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl z důvodu nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku za poskytnutí zápůjčky. Tento poplatek v obou případech činí 85,6 % z poskytnuté jistiny. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum]. Protože nebylo prokázáno doručení předvolání žalované, bylo jednání odročeno na [datum]. Žalovaná svou účast u jednání omluvila péčí o nezletilé děti, pro které nemá zajištěné hlídání v době projednání věci. Souhlasila s tím, aby jednání proběhlo bez její osobní účasti. 5. Z listinných důkazů předložených žalobcem, a to smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], výzvy ze dne [datum], smlouvy o zápůjčce uzavřené [datum], oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne [datum] byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli [datum] smlouvu o zápůjčce ve výši 8 000 Kč, za poplatek 6 849 Kč dle zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb. Celkovou částku 14 849 Kč měla žalovaná splácet ve splátkách po 248 Kč v 60 splátkách. Před splacením této půjčky dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce smlouvu o zápůjčce podle stejných předpisů, došlo k zapůjčení částky 25 000 Kč s poplatkem 21 268 Kč, v tomto případě se žalovaná zavázala částku 46 268 Kč splácet ve splátkách 720 Kč. Žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce splnil povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Aktivní legitimace ve věci žalobce prokázal smlouvou o postoupení pohledávek. Prokázal, že výzva k plnění byla žalované zaslána dne [datum]. Postoupení pohledávky oznámil žalované [datum]. 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, podle kterých byly smlouvy uzavřeny, dále podle § 1970, § 1879, § 2390, § 2392, § 2991. Žalobce prokázal svou legitimaci ve věci v souladu s § 1879 občanského zákoníku. Soud se zabýval, zda právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost podle zákona č. 145/2010 Sb. Splnění této povinnosti nebylo prokázáno, naopak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel další smlouvu o zápůjčce předtím, než byla předchozí zápůjčka vrácena. V důsledku nesplnění povinnosti právního předchůdce žalobce je dána absolutní neplatnost obou smluv, ke které je soud povinen přihlédnout ve smysl ustanovení § 588 občanského zákoníku (právní názor ÚS ČR ze dne 26. 2.2 019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 3 Cdo 2178/2019, právní názor Krajského soudu v Praze v jeho rozhodnutí č.j. 27 Co 168/2020-91 ze dne 27. 8. 2020 v odůvodnění tohoto rozhodnutí je odkazováno na směrnici č. 93/13/EHS, směrnici č. 2008 /48/ článek 8. Rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Vzhledem k tomu, že obě smlouvy jsou neplatné, žalobci vzniká právo pouze na vrácení půjčených částek. Dle smlouvy ze dne [datum] bylo zapůjčeno 25 000 Kč, na úhradu zaplatila žalovaná 1 700 Kč, k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. došlo do výše 23 300 Kč. Do této výše soud žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Do částky 19 809,16 Kč (žalováno 43 109,16 Kč je vyhověno 23 300 Kč) s příslušenstvím a úrok ve výši 28 % z částky 23 300 Kč byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. Soud v centrální evidenci obyvatel ověřil, že žalovaná má vyživovací povinnost k [anonymizováno] [jméno] (rok narození [rok]) a [anonymizováno] [jméno] (rok narození [rok]), považoval její tvrzení o celodenní péče o děti za pravdivé a důvodné a žalované povolil splátky dluhu ve výši 23 300 Kč po 1 000 Kč měsíčně v souladu s § 160 zákona č. 99/1963 Sb., neboť žalovaná by nepochybně nebyla schopna splatit dluh najednou v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí. 7. U půjčky ve výši 8 000 Kč dle smlouvy ze dne [datum] žalovaná zaplatila ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni [datum], částku 10 350 Kč. Zaplatila žalobci více, než činila půjčka, nevzniklo jí žádné bezdůvodné obohacení, z tohoto důvodu soud žalobu v části, ve které se žalobce domáhal určení povinnosti žalované mu zaplatit 4 499 Kč, zamítl, a to včetně příslušenství. 8. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, proto bylo o nákladech rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku IV. 9. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 1 905 Kč z podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tomuto návrhu soud nevyhověl, a proto s položkou 2 odst. 3 Sazebníku k zákonu č. 549/1991 Sb. rozhodl o povinnosti žalobce doplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami soudní poplatek ve výši 1 115 Kč.