5 C 199/2021-59 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku 6 868 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 %, dále částky 3 430 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. V návrhu tvrdil, že je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené 19. 8. 2020 s právním předchůdcem [právnická osoba], který se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěr [číslo] na základě smlouvy mu poskytl částku 8 000 Kč. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1 % z dlužné jistiny za každý den z prodlení. Žalobce požaduje nesplacenou jistinu ve výši 6 868 Kč, nesplacenou smluvní pokutu ve výši 3 430 Kč. Žalobce připojil k návrhu výpis z účtu, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020, výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 5. 2021, potvrzení o přijetí platby, dohodu o postoupení pohledávek, smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 15. 3. 2019 na částku 8 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 284,09 % ročně, tedy 1 868 Kč. Doba splatnosti byla 30 dnů. Protože žalobce podal žalobu u Okresního soudu v Berouně, tento soud usnesením ze dne 31. 5. 2021 vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že věc postoupí Okresnímu soudu v Příbrami. 2. Na základě tvrzení žalobce a předložených listinných důkazů Okresní soud v Příbrami rozhodl elektronickým platebním rozkazem dne 2. 7. 2021, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného na adresu trvalého pobytu [část obce], [ulice a číslo] (TP od 6. 3. 2019) ani na adresu [adresa], kterou eviduje Okresní správa sociálního zabezpečení v [obec] kromě trvalého bydliště. Ze zprávy OSSZ v [obec] bylo zjištěno, že žalovaný je veden od 1. 6. 2017 jako zaměstnanec u společnosti [právnická osoba] se sídlem nákupní [číslo], [obec] – [část obce]. Usnesením ze dne 27. 9. 2021 byl elektronický platební rozkaz zrušen a účastníci byli vyzváni, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaný zůstal nečinný, žalobce se omluvil z jednání, žalobu doplnil tvrzením, že žalovaný zaplatil právnímu předchůdci celkem částku 3 000 Kč. Dále žalobce uvedl, že platební historií žalovaného nedisponuje, neboť mu nebyla právním předchůdcem postoupena. 3. Smlouvou o postoupení pohledávky žalobce prokázal aktivní legitimaci ve věci ve smyslu ustanovení § 1879 o.z. Smlouva o úvěru byla uzavřena dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti a to do výše 5 000 Kč, kterou žalovaný nezaplatil a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení (úvěr 8 000 Kč, zaplaceno 3000 Kč). Žalobce neprokázal, že by původní věřitel respektoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o povinnosti zkoumat, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Soud proto shledal úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku a částku 5 298 Kč s příslušenstvím proto zamítl. Z přiznané částky 5 000 Kč přiznal žalobci zákonný úrok v souladu s § 1938 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III shora, a to k úspěchu a neúspěchu ve věci, a s přihlédnutím k porušování povinností dle § zákona č. 257/2016 Sb.