7 C 154/2021-22 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne 29. 11. 2012 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 24 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 15 000 Kč, přičemž se skládají z úroků ve výši 20 % z jistiny, tj. 4 800 K, a úplaty ve výši 10 200 Kč. Měsíční náklady spotřebitelského úvěru byly ve smlouvě v souladu s počtem splátek sjednány ve výši 1 154 Kč Smlouvou se tak žalovaná zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 39 000 Kč ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, přičemž první splátka byla splatná 10. dne po uzavření smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná 30. dne od splatnosti předchozí splátky. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 7 500 Kč. Dne 8. 2. 2013 se tak dostala do prodlení se splácením svého závazku, neboť řádně a včas neuhradila třetí splátku splatnou dne 7. 2. 2013. Za prodlení byla žalované v souladu s bodem III. obchodních podmínek uložena smluvní pokuta ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru za každý započatý kalendářní měsíc prodlení žalované se zaplacením jistiny včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru, počínaje únorem 2013 až do data podání tohoto návrhu. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení smluvní pokuty v celkové výši 116 554 Kč, přičemž s ohledem na výši již uhrazené částky, požaduje žalobkyně smluvní pokutu pouze ve výši 31 158 Kč, tedy za posledních 27 měsíců prodlení před podáním tohoto návrhu. Zároveň požaduje žalobkyně po žalované úhradu nákladů řízení. 2. Soud projednal věc v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání soudu písemně omluvila. 3. Žalovaná při jednání soudu konaném dne 29. 9. 2021 uvedla, že nárok, který je vůči ní uplatňován, neuznává. Smlouva o úvěru byla uzavřena dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dle ustanovení § 497 a následující zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Úvěr měl být splacen ve 13 měsíčních splátkách po 3 000 Kč, přičemž první splátka měla být uhrazena dne 9. 12. 2012 a poslední splátka dne 4. 12. 2013. Dle žalobního návrhu se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky splatné dne 7. 2. 2013, přičemž další splátky nebyly rovněž uhrazeny. Žalovaná tak odkázala na ustanovení § 392 a § 397 obchodního zákoníku týkající se běhu promlčecí doby, která dle této úpravy činila 4 roky. V souvislosti s tím vznesla žalovaná námitku promlčení, kdy poukázala na to, že nelze přičítat k tíži žalované, že žalobkyně si nepočínala obezřetně a svou liknavostí způsobila, že se její nárok promlčel. Jedná se o profesionála, u kterého lze takovou elementární dbalost očekávat. Zároveň namítla, že žalobkyní vyúčtovaná smluvní pokuta ve výši 31 000 Kč odporuje dobrým mravům, když její výše činí více jak 100 % poskytnutého úvěru. Ze všech těchto důvodů navrhla žalovaná, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta a žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 29. 11. 2012 smlouvu o úvěru, na základě které obdržela finanční částku ve výši 24 000 Kč, kterou se zavázala zaplatit včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč v měsíčních splátkách po 3 000 Kč, přičemž první splátka je splatná 10. den po uzavření této smlouvy a každá další splátka pak 30. den od splatnosti předchozí splátky pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení kterékoliv splátky řádně a včas. Žalovaná řádně začala úvěr splácet, následně se však v únoru 2013 dostala do prodlení, neboť dohodnutou splátku splatnou dne 7. 2. 2013 nezaplatila. Celkově žalobkyni uhradila 7 500 Kč. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokutu v článku III. podmínek ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru, tedy ve výši 1 154 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek v únoru 2021. Žalovaná však ničeho dalšího žalobkyni již nezaplatila. Soud vycházel zejména ze smlouvy o úvěru včetně podmínek, předpisu splátek a předžalobní výzvy včetně doručenky. 5. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1.1.2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. V souladu s tímto ustanovením soud aplikoval v tomto řízení právní předpisy účinné do 31.12.2013 (zejména zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník). 6. Dle ustanovení § 261 odst. 3 písmeno d) obchodního zákoníku se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497). 7. Dle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ustanovení § 504 obchodního zákoníku dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 9. Dle ustanovení § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. 10. Dle ustanovení § 397 obchodního zákoníku, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. 11. Dle ustanovení § 392 odst. 1 obchodního zákoníku u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Spočívá-li obsah závazku v povinnosti nepřetržitě vykonávat určitou činnost, zdržet se určité činnosti nebo něco strpět, počíná promlčecí doba běžet od porušení této povinnosti. 12. Dle ustanovení § 392 odst. 2 obchodního zákoníku u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku. 13. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci při aplikaci shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalovaná se dostala do prodlení dne 8. 2. 2013, když neuhradila třetí splátku splatnou dne 7. 2. 2013. Došlo tak k zesplatnění celého dluhu v souladu s článkem II. smlouvy o úvěru. Dle shora citovaného § 392 obchodního zákoníku tak počala běžet promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn, tedy ode dne následujícího po splatnosti neuhrazené měsíční splátky. Celý úvěr byl splatný 5. 12. 2013, přičemž ode dne následujícího požadovala žalobkyně i zákonný úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že ke splatnosti úvěru došlo 5. 12. 2013 a žaloba byla u soudu podána dne [datum], došlo k marnému uplynutí 4 leté promlčecí lhůty a nárok žalobkyně je tak promlčen. Soud proto s ohledem na shora uvedené žalobu v plném rozsahu zamítl. 14. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci byla plně úspěšná žalovaná, která však žádné náklady řízení nepožadovala.