7 C 180/2021-32 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 064 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že ze strany žalobkyně jako dodavatele byly žalovanému jako odběrateli poskytnuty služby spočívající v dodávkách pitné vody a v odvodu odpadní vody, a to z odběrního místa [číslo] na adrese [adresa]. Za období od 2. 4. 2018 do 1. 7. 2018 se jednalo o vodné ve výši 3 048,19 Kč a o stočné ve výši 2 668 Kč vyúčtované fakturou [číslo] ze dne 17. 7. 2018 znějící na částku 5 716 Kč s datem splatnosti 17. 8. 2018. Za období od 2. 7. 2018 do 1. 10. 2018 se jednalo o vodné ve výši 4 572,29 Kč a o stočné ve výši 4 002 Kč vyúčtované fakturou [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 8 574 Kč s datem splatnosti 15. 11. 2018. Za období od 2. 10. 2018 do 31. 12. 2018 se jednalo o vodné ve výši 945,99 Kč a o stočné ve výši 828 Kč vyúčtované fakturou [číslo] ze dne 26. 11. 2018 znějící na částku 1 774 Kč s datem splatnosti 10. 12. 2018. Žalovaný na uvedené faktury ničeho nezaplatil, přestože byl žalobkyní upomínán. Žalobkyně se rovněž domáhá zákonného úroku z prodlení. 2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně jako dodavatel poskytovala žalovanému jako odběrateli služby spočívající v dodávkách pitné vody a v odvodu odpadní vody, a to z odběrního místa [číslo] na adrese [adresa]. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] na částku 5 716 Kč, splatnou dne 17. 8. 2018, fakturu [číslo] na částku 8 574 Kč, splatnou dne 15. 11. 2018 a fakturu [číslo] na částku 1 774 Kč, splatnou dne 10. 12. 2018. Žalovaný však ničeho neuhradil. Z výzvy ze dne 31. 3. 2021 adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně vyplývá, že žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby vyzvala. 4. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a podle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. 5. Podle § 8 odst. 13 zákona č. 274/2001 Sb., má vlastník vodovodu právo na úplatu za dodávku pitné vody (dále jen "vodné"), pokud ze smlouvy uzavřené podle odstavce 2 nevyplývá, že vodné se platí provozovateli vodovodu (§ 20). Právo na vodné vzniká vtokem vody do potrubí napojeného bezprostředně za vodoměrem, a není-li vodoměr, vtokem vody do vnitřního uzávěru připojeného pozemku nebo stavby, popřípadě do uzávěru hydrantu nebo výtokového stojanu. Vodné je úplatou za pitnou vodu a za službu spojenou s jejím dodáním. 6. Podle § 8 odst. 14 zákona č. 274/2001 Sb., má vlastník kanalizace právo na úplatu za odvádění odpadních vod (dále jen„ stočné“), pokud ze smlouvy uzavřené podle odstavce 2, že stočné se platí provozovateli kanalizace (§ 20). Právo na stočné vzniká okamžikem vtoku odpadních vod do kanalizace. Stočné je úplatou za službu spojenou s odváděním, čištěním, nebo jiným zneškodněním odpadních vod. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. V řízení tak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému služby, které spočívaly v dodávce pitné vody a v odvodu odpadní vody, kdy za tyto služby žalobkyně žalovanému vyfakturovala částku, kterou žalovaný neuhradil. Soud proto žalobě vyhověl a žalobkyni byly přiznány i požadované úroky z prodlení, na které jí vzniklo právo podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené dle § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se tím, že nezaplatil žalobkyni ve lhůtě splatnosti, dostal do prodlení. Soud proto po zvážení všech provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala důvodnost svého nároku co do důvodu i výše a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 9. Podle ust. § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 216 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“). Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku 800 Kč, tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 1 743 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT a tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT, 21% DPH ve výši 1 287 Kč Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., s povinností plnit k rukám advokáta (ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.).