7 C 189/2021-67 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 34 111 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o závazek žalovaného dle smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 8. 10. 2020. Žalovanému byly poskytnuty peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 27 500 Kč byla převedena na účet zákazníka dne 13. 2020, čímž došlo k čerpání úvěru, zbytek finančních prostředků ve výši 2 500 Kč převedla žalobkyně na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal předmětný úvěr společně s dohodnutými úroky uhradit v pravidelných 40 měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč, zavázal se tedy uhradit částku v celkové výši 42 000 Kč. Splatnost 1. splátky byla mezi účastníky dohodnuta na den 20. 11. 2020. Žalovaný však tuto svou povinnost nerespektoval, nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, tento se stal splatným dne 30. 5. 2021. Žalobce odeslal žalovanému upomínky, oznámení o zesplatnění úvěru i předžalobní výzvu dle § 142a o. s. ř. V současné době je žalovaný v prodlení s částkou 34 111 Kč, kterou tvoří neuhrazená jistota 26 136 Kč, neuhrazená dlužná splátka ve výši 3 650 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za odeslané upomínky (2 x 100 Kč, smluvní pokuta ve výši 2 994 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 131 Kč.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř.3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, dne 8. 10. 2020. Žalovanému byly poskytnuty peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč, a to tak že částka ve výši 27 500 Kč byla dne 13. 2020 převedena na účet zákazníka, čímž došlo k čerpání úvěru, zbytek finančních prostředků ve výši 2 500 Kč převedla žalobkyně na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal předmětný úvěr společně s dohodnutými úroky uhradit v pravidelných 40 měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč, zavázal se tedy uhradit částku v celkové výši 42 000 Kč. Splatnost 1. splátky byla mezi účastníky dohodnuta na den 20. 11. 2020. Mezi účastníky byla dále ujednána smluvní pokuta za opožděné splátky, smluvní pokuta z neuhrazeného zůstatku a povinnost dlužníka uhradit účelně vynaložené náklady za odeslané upomínky. Žalovaný svou povinnost nerespektoval, nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, tento se stal splatným dne 30. 5. 2021. Tvrzení uvedená v žalobě žalobkyně prokazovala listinnými důkazy, a to smlouvou o podnikatelském úvěru ze dne 8. 10. 2020, předpisem úhrad, čestným prohlášením žalovaného o jeho závazcích a výdajích ze dne 29. 3. 2021, potvrzením o provedení transakcí, upomínkou ze dne 28. 4. 2021, přehledem odeslaných zásilek, bonitou smlouvy. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 5. 2020 soud zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, kterou byl žalovaný v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. Dle poštovního podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému dne 30. 5. 2020.4. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“).5. Podle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1968 věta prvá občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.7. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědní. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná, neboť tvrzení v ní uvedená byla prokázána listinnými důkazy předloženými žalobkyní. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nijak nebyla zpochybněna. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru celkem částku ve výši 34 111 Kč včetně příslušenství, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 26 136 Kč, neuhrazené dlužné splátky ve výši 3 650 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, jejichž výši soud považuje za přiměřené, a dále smluvní pokuty ve výši 2 994 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 131 Kč tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.10. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do splatnosti, dostal se s placením dluhu do prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 543 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 365 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 189 Kč. Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení zákona, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech. Lhůta k plnění byla podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám advokáta (ustanovení § 149 odst. l o. s. ř.).