10 C 213/2021-25 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 3 240 Kč s odůvodněním, že žalovaná nehradila [anonymizováno] poplatky v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], v důsledku čehož jí vznikl dluh ve výši 3 240 Kč. Zároveň žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 572,29 Kč. 2. Soud ve věci rozhodl dne [datum rozhodnutí] elektronickým platebním rozkazem [číslo jednací], který byl žalované doručen dne [datum]. Dne [datum] podala žalovaná proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, ve kterém uznala svůj dluh a požádala o uhrazení dluhu ve třech splátkách. 3. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. 4. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). 5. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uznala uplatněný nárok ve smyslu § 153a odst. 3 o. s. ř., zjišťoval soud, zda jsou splněny i další předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva (v daném případě hrazení [anonymizováno] poplatků ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění). Soud proto žalobě vyhověl a rozhodl rozsudkem pro uznání ve smyslu § 153a odst. 1 o. s. ř. tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Žalobkyni náleží též kapitalizovaný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. Žalovaná požádala o plnění dluhu ve splátkách. Soud její žádosti vyhověl a uložil žalované uhradit předmětný dluh ve splátkách tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1, věta za středníkem o.s.ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 200 Kč (výzva k plnění, žaloba) a zaplaceného soudní poplatku 400 Kč. Naproti tomu náhradu nákladů za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal, neboť tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené (viz závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 a nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 405/14 ze dne 26. 8. 2014).