11 C 105/2022-42 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 10 396 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřela dne 22. 1. 2021. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla částku 11 000 Kč. Žalovaný se kromě jistiny zavázal zaplatit poplatek 3 396 Kč. Dluh však nesplatil. Žalobkyně proto zároveň uplatnila nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení od 22. 2. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 6. 12. 2022 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Dle smlouvy o zápůjčce, kterou žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 22. 1. 2021, a potvrzení o provedené platbě žalobkyně přenechala téhož dne žalovanému bezhotovostním převodem 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně poplatku 3 396 Kč, a to do 21. 2. 2021. Žalovaný na svůj dluh uhradil 12 000 Kč. Dle dopisu ze dne 27. 7. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení 10 359 Kč, a to do tří dnů. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalovanému dne 27. 7. 2022. 5. Žalobkyně jen obecně tvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nepředložila však žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že skutečně prověřila příjmy a výdaje žalovaného. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 6. 12. 2022, soud jí nemohl poskytnout poučení dle 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., o potřebě doplnit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 11 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. 12. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátil však již 12 000 Kč, tedy více, než kolik činila poskytnutá jistina. Jeho závazek z titulu poskytnuté jistiny tedy zanikl, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly.