16 C 137/2022-86 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 116 087,53 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, z níž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobci, jemuž byla pohledávka postoupena, dluží předmětnou částku. 2. V dané věci soud nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který byl zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované a za podmínek stanovených § 115a) o. s. ř. soud veřejně vyhlásil toliko rozsudek. 3. Ze smlouvy o úvěru z [datum], lustrace dokladů žalované, výpisů z jejího účtu za červen až srpen 2018, výpisu z úvěrového účtu, tabulky umoření, žádosti o poskytnutí úvěru, obchodních podmínek [příjmení] [příjmení], souhrnného výpisu z úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy včetně oznámení žalované a výzev k úhradě dluhu soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] požádala žalovaná právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 100 000 Kč, v žádosti uvedla, že je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] na dobu neurčitou, je svobodná, bydlí v nájmu, je vyučená s maturitou, dosahuje čistého příjmu 12 200 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činí 3 000 Kč a na domácnost 2 000 Kč měsíčně. Na základě této žádosti s ní byl sepsán návrh na uzavření úvěrové smlouvy, který byl [příjmení] [příjmení] akceptován dne [datum], úvěr nebyl účelově vázán. Kromě jistiny ve výši 100 000 Kč se žalovaná zavázala uhradit ještě poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč a pojištění sjednané na celou dobu trvání smlouvy ve výši 17 052 Kč. Úhrnem měla splatit 118 552 Kč v 84 měsíčních splátkách po 1 643 Kč, počínaje 22. 10. 2018. Protože své povinnosti neplnila, došlo dne 17. 7. 2019 k zesplatnění pohledávky, na niž podle výpisu jednotlivých transakcí žalovaná doposud uhradila 4 070,98 Kč. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované vyšel právní předchůdce žalobce z výpisů z jejích účtu za období od června do srpna 2018, z červnového výpisu vyplývá, že jí byly vyplaceny přídavky na děti a rodičovský příspěvek ve výši 8 100 Kč a 1 310 Kč a zaměstnavatel, [právnická osoba] jí vyplatil v daném měsíci celkem částku 3 821 Kč, od úřadu práce dostala příspěvek v nezaměstnanosti ve výši 4 395 Kč a příspěvek na živobytí ve výši 5 162 Kč. Na účtu měla na počátku měsíce zůstatek 5,67 Kč a na konci 1,88 Kč. V červenci 2018 byl rodičovský příspěvek vyplacen ve výši 8 100 Kč a přídavek na dítě ve výši 610 Kč, [právnická osoba] vyplatila žalované částku 8 088 a 7 072 Kč a úřad práce příspěvek na živobytí ve výši 3 677 Kč, v srpnu činil přídavek na dítě 1 000 Kč, [právnická osoba] vyplatila žalované 8 337 Kč a tato obdržela od úřadu práce porodné s rodičovským příspěvkem v celkové výši 17 600 Kč. [anonymizováno] dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou žalobci. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla neplatně uzavřena smlouva o úvěru, a to pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované, neboť z výpisu z jejího účtu od června do srpna 2018 vyplývá, že tato byla v době před poskytnutím úvěru na rodičovské dovolené, byla odkázána na dávky státní sociální podpory včetně příspěvku na živobytí, tedy její příjem byl na hranici životního minima, přičemž věřitel žádným způsobem nezohlednil to, že žalovaná měla další vyživovací povinnost, mezi její životní výdaje uvedl toliko náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně, což za situace, kdy žalovaná žila v [obec], jsou náklady silně podhodnocené a neodpovídají výši nájmu spolu s náklady na placení energií v uvedeném roce a v daném místě, zcela byly opomenuty náklady spojené s vyživovací povinností žalované a nikterak nebylo pracováno s tím, že na jejím účtu byly korunové zůstatky, z čehož bylo evidentní, že její finanční situace není dobrá. Pokud jí byl i přes tyto okolnosti poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč bez řádného ověření její bonity, je nutno uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně zkoumána a v důsledku toho je uzavřená úvěrová smlouva absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru i dle rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z 5. 3. 2020, podle nějž jsou unijní státy povinny zkoumat platnost uzavřených smluv z úřední povinnosti. Současně soud odkazuje i na rozsudek Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, případně na rozsudek Ústavního soudu, sp. zn. 3 US 4129/2018. Za situace, kdy soud vyhodnotil uvedenou smlouvu jako absolutně neplatnou, bylo neplatně sjednáno i pojištění, na něž nevznikl právnímu předchůdci, potažmo žalobci, nárok a soud tedy vycházel z toho, že v důsledku neplatnosti smlouvy jsou si strany smlouvy povinny vrátit poskytnuté plnění, kdy se žalobkyně mohla domáhat toliko vrácení částky 100 000 Kč. Pokud z výpisu z úvěrového účtu vyplynulo, že doposud žalovaná na dluh zaplatila 4 070,98 Kč, dluží žalobci částku 95 929,02 Kč a v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno, ve všech ostatních nárocích byla žaloba z důvodů shora uvedených zamítnuta. 6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal soud úspěšnějšímu žalobci právo na náhradu nákladů řízení, kdy úspěch žalobce je 83 % a neúspěch 17 %, takže náklady řízení může požadovat v rozsahu 66 %. Při plném úspěchu by tyto činily 23 217,50 Kč a sestávaly by ze dvou úkonů právní služby po 5 780 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za převzetí právního zastoupení a sepis žaloby, za úkon ve výši 1/2 podle § 11 odst. 2 písm. h) za jednoduchou výzvu k plnění, neboť výzva, která byla žalované zasílána, neobsahuje právní zhodnocení věci, 3 režijní paušály po 300 Kč, zaplacený soudní poplatek ve výši 4 644 Kč a 21 % DPH ve výši 3 223,50 Kč 66 % z uvedené částky pak představuje 15 323,55 Kč. Pro úplnost pak soud uvádí, že odměna za právní zastoupení nebyla přiznána za doplňování žaloby ohledně údajů týkajících se zkoumání úvěruschopnosti žalované a vyčíslení dlužné částky, neboť tyto skutečnosti měly být součástí již podané žaloby a její doplňování není možné přičítat k tíži žalované.