16 C 169/2021-254 — Okresní soud v Příbrami

1. Manželka podala ke zdejšímu soudu žalobu na vypořádání společného jmění manželů s tím, že manželství účastníků řízení bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Příbrami z 23. 3. 2021, který dne 8. 4. 2021 nabyl právní moci. Nezletilé děti účastníků byly rozhodnutím soudu svěřeny do její péče. Za trvání manželství nabyli manželé do společného jmění manželství pozemek parc. č. stavební [číslo], jehož součástí je stavba č. e. [anonymizováno] a pozemek p. [číslo] na [obec], přičemž za účelem výstavby předmětného domu jim byl, jehož nesplacený zůstatek je rovněž předmětem vypořádání. Žalobkyně za trvání manželství zastávala pozici statutární zástupkyně ředitele základní umělecké školy v [obec], kdežto žalovaný v roce 2007 odešel ze zaměstnání na volnou nohu a až do rozvodu byly jeho příjmy malými a nejistými, žalobkyni je nesděloval a ona o nich nemá přehled. Před uzavřením manželství si účastníci řízení pořídili byt [číslo] ve [část obce], přičemž kupní cenu ve výši 1 390 000 Kč uhradili z úvěru poskytnutého jim [anonymizována dvě slova] na základě smlouvy z [datum] a kromě toho přispěla žalobkyně na pořízení bytu částkou 400 000 Kč, žalovaný pak částkou 100 000 Kč. Předmětný úvěr byl přitom splácen především z příjmů žalobkyně. Ta v roce 2008 nastoupila na mateřskou dovolenou a chod domácnosti financovala z finanční rezervy, přičemž po narození druhého dítěte v roce 2011 došlo k přestěhování rodiny na [obec] do většího bytu, který rovněž zajistila žalobkyně. Pražský byt byl účastníky řízení pronajímán. Žalobkyně díky mateřské dovolené žádala opakovaně žalovaného, aby si našel zaměstnání, neboť jeho příjmy z podnikání byly dlouhodobě nízké, což odmítal. Z tohoto důvodu nastoupila do práce před skončením rodičovské dovolené, a to do Základní umělecké školy na [obec], další příjmy měla z koncertní činnosti. Jelikož žalobkyně zejména s ohledem na zájmy dětí a vytvoření stabilního rodinného zázemí chtěla zůstat na [obec], došlo dne [datum] k prodeji pražského bytu za částku 2 860 000 Kč a ke koupi pozemku na [obec] na základě smlouvy uzavřené s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za částku 865 000 Kč, přičemž kupní cena byla sjednána v nižší výši, než byla cena obvyklá díky trvalému přátelství prodávajícího s rodinou žalobkyně. Finanční prostředky získané z prodeje pražského bytu byly částečně použity na koupi tohoto pozemku a stavbu základů domu, výstavba samotného domu pak byla financována z hypotečního úvěru pořízeného za trvání manželství. I ten byl splácen především z příjmů žalobkyně, žalovaný doplatil polovinu z uhrazených splátek až po rozchodu účastníků. O vypořádání nemovitých věcí se účastníci řízení dohodli tak, že budou prodány a výtěžek si rozdělí mezi sebe rovným dílem, nemovitosti nebyly ke dni rozvodu užívány ani jedním z účastníků řízení, stavba nebyla k tomuto datu ani kolaudována. Tuto dohodu žalovaný potvrzoval i v řízení o úpravu poměrů k nezletilým s tím, že dům chtěl prodat nejméně za částku 8 000 000 Kč, souhlasil s prodejem ještě před kolaudací domu a žalobkyni ujišťoval, že jejich dohoda platí ještě dne 5. 1. 2021. Nečekaně však svůj názor v průběhu tohoto měsíce změnil, žalobkyni nabídl částku 2 000 000 Kč s tím, že převezme hypoteční úvěr a nemovitosti si nechá, s čímž žalobkyně nesouhlasila, proto zvýšil vypořádací podíl na 2 500 000 Kč a dne 20. 6. 2021 se do nezkolaudované stavby domu nastěhoval, což žalobkyni oznámil e-mailem. Podle žalobkyně tak učinil proto, že se zvýšila splátka hypotečního úvěru a žalovaný chtěl ušetřit náklady na bydlení, neboť si hradil i pronájem bytu. Poté, co zjistila, že dohoda uzavřená mezi účastníky řízení o společném prodeji neplatí, navrhla, že si nemovitosti nechá ve svém výlučném vlastnictví a žalovanému vyplatí částku 3 000 000 Kč, s čímž nesouhlasil. K tomuto kroku přistoupila zejména s ohledem na zájmy nezletilých dětí, které jí byly pro dobu po rozvodu svěřeny do péče a i s ohledem na dosavadní přístup žalovaného, kdy není přesvědčena, že by byl schopen hradit splátky úvěru, když je otázka, zda disponuje potřebnými peněžními prostředky k jeho vyplacení v rámci vypořádání SJM. Naproti tomu žalobkyně je schopna dostát finančním závazkům splácet jak hypotéku, tak vyplatit žalovaného, kdy dne [datum] uzavřela s [anonymizováno] bankou smlouvu o úvěru, jíž by mohla refinancovat stávající úvěr a navíc získat finanční prostředky na vyplacení vypořádacího podílu. Ohledně ceny sporných nemovitostí vycházela z ceny určené realitní společností [právnická osoba], ve výši 8 100 000 Kč s tím, že ke dni 15. 11. 2021 činila výše nesplaceného zůstatku hypotečního úvěru 1 980 080,10 Kč, kdy navrhla, aby jí nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví stejně jako nesplacený zůstatek hypotečního úvěru s tím, že žalovanému vyplatí částku 3 000 000 Kč. Poukazovala rovněž na své vnosy a investice z výlučného majetku do SJM s tím, že tyto celkem činily 832 000 Kč, vnosy žalovaného 829 691,10 Kč. 2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že podniká od roku 2004, nesouhlasí s tím, že by do domácího rozpočtu nepřinášel žádné finanční prostředky a žalobkyně byla odkázána na svoji finanční rezervu. Pokud nastoupila do zaměstnání v průběhu druhé mateřské dovolené ne proto, že musela, ale proto, že chtěla. Potvrdil, že v dubnu 2007 zakoupili účastníci byt ve [část obce] do svého spoluvlastnictví, a to každý v rozsahu 1/2 a podle obsahu kupní smlouvy byla také kupní cena v tomto poměru každým z nich zaplacena, když část kupní ceny byla hrazena z úvěru čerpaného u [obec] [anonymizováno], v němž byli zavázáni oba rovným dílem. Podle jeho názoru se na nabytí této nemovitosti podíleli oba stejně a poukazy žalobkyně v tomto směru nemají žádné opodstatnění s tím, že žalovaný kromě toho danou bytovou jednotku obhospodařoval a zajišťoval různé platby, jako byla například koupě rolet, záloha na topení, doplatek na rozvody topení, kotel a rozvody vody. Výnosy z pronájmu pražského bytu plynuly skutečně na účet žalovaného, který z něj hradil nájemné bytu na [obec], úvěr a další rodinné výdaje. Popřel, že by na koupi pozemku na [obec] měla větší podíl žalobkyně s tím, že předmětný pozemek měli od roku 2015 pronajatý a využívali ho jako zahrádku až do roku 2017, kdy si ho koupili. Pan [anonymizováno] je jejich společný známý, ohledně pronájmu i následného prodeje jeho pozemku ho oslovili společně. Pokud jde o vypořádání jejich společného jmění ve vztahu k nemovitým věcem, pak zvažovali o jejich prodeji, nicméně šlo pouze o rovinu úvah a s realizací prodeje nebylo ani započato, žalobkyně se od počátku vyjadřovala tak, že o nemovitosti nemá zájem a trvá na jejich prodeji, o nemovitosti projevil zájem žalovaný, který žalobkyni oslovil s nabídkou odkupu za 2 000 000 Kč a převzetí úvěru, což žalobkyně odmítla, a to i poté, co jí nabídl 2 500 000 Kč Poslední nabídka žalovaného činila 2 900 000 Kč v červnu 2021, kdy také došlo k jeho nastěhování do sporných nemovitostí, neboť tyto byly nedokončené a hrozilo, že začnou chátrat. Na tuto nabídku žalobkyně reagovala tak, že navrhla žalovanému, že mu vyplatí stejnou částku a nemovitosti připadnou do jejího vlastnictví, s čímž nesouhlasil, a proto byla podána předmětná žaloba. Žalovaný nemovitosti dokončil, zajistil jejich kolaudaci a stará se o ně, hodlá v nich do budoucna žít, zatímco žalobkyně žije údajně s novým partnerem, o nemovitosti se nezajímá a rozhodl se o ně usilovat jen proto, že je chce žalovaný. Ten je dostatečně disponibilní k tomu, aby vyplatil žalobkyni vypořádací podíl, což hodlal prokazovat i potvrzením banky. Pokud jde o tvrzené vnosy žalobkyně, pak ty, které učinila před uzavřením manželství, nelze vypořádávat jako vnos, pokud ví, žalobkyně získala částku 200 000 Kč darem od své tety a tato byla použita na výstavbu a zřejmě částku 150 000 Kč získala od svého otce. O 30 000 Kč nic neví. Jeho vnosy jsou 829 691,10 Kč, které získal od rodičů. Podle žalovaného není žalobkyně ta, kdo by se více zasloužil o nabytí věcí do společného jmění manželů, navíc žalovaný má k nemovitostem citovou vazbu, neboť se do nich nastěhoval, zajišťoval jejich výstavbu, kontroloval práce a připravil nemovitosti ke kolaudaci, kdy šlo celkem o náklady ve výši 156 747,38 Kč, z nichž 113 189 Kč zaplatil z tehdy nevyčerpaného zůstatku hypotečního úvěru a zbytek z vlastních prostředků. Kromě toho hradil od srpna 2020 do srpna 2021 náklady na elektřinu, a proto by měly být tyto přikázány do jeho výlučného vlastnictví. 3. Z rozsudku zdejšího soudu z 23. 3. 2021, č. j. 7 C 19/2021-14, soud zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno, rozsudek nabyl právní moci dne 8. 4. 2021. Z obsahu tohoto rozhodnutí vyplývá, že nezletilé děti účastníků [jméno] a [jméno] byly pro dobu po rozvodu rozsudkem soudu z 23. 2. 2021, č. j. 0 Nc 6013/2021-28, který dne 8. 3. 2021 nabyl právní moci, do péče matky (žalobkyně). V rámci úpravy poměrů se žalovaný k předmětnému návrhu písemně vyjádřil dne 10. 2. 2021, kdy m. j. potvrdil, že on i žalobkyně bydlí v pronajatých bytech a do budoucna pl