16 C 40/2022-50 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal po žalované zaplacení částky 10 762,27 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná dne [datum] uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], dále jen„ předchůdce žalobce“ smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které předchůdce žalobce umožnil žalované čerpat peněžní prostředky až do záporného zůstatku na účtu ve sjednané výši 10 000 Kč a za dohodnutých podmínek. Žalovaná přečerpáním kontokorentního úvěru porušila smluvní podmínky, a žalobce proto prohlásil ke dni 18. 12. 2019 úvěr za okamžitě splatný a převedl částku čerpaného konkotorentu ve výši 10 762,27 Kč na samostatný účet. Žalovaná, ač upomínána, dosud ničeho neuhradila, a žalobce proto uplatnil vedle jistiny ve výši 10 762,27 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení. 2. Soud ve věci vydal elektronickým platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, proto jej zrušil, a za splnění podmínek ustanovení § 115a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o konkotorentu z [datum], akceptace návrhu na uzavření smlouvy o konkotorentu z [datum], sazebníku úvěrových produktů s platností od 7. 12. 2019, výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2019, výzvy ke splacení konkotorentu a oznámení o převodu aktuálně čerpaného konkotorentu na samostatný technický účet banky z 19. 12. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] včetně předávacího protokolu a potvrzení o zaplacení úplaty a výzvy k uhrazení závazku – předžalobní upomínky z 29. 7. 2021 včetně podacího archu dodejky, zjistil soud následující skutkový stav věci. Na základě smlouvy o kontokoretním úvěru k bankovnímu účtu č. [bankovní účet], zavřené mezi předchůdcem žalobce a žalovanou, poskytl předchůdce žalobce žalované úvěr do výše 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit související úroky, případně další platby s tím, že kontokorent byl splatný na požádání v souladu s čl. 2 smlouvy. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, přečerpala úvěr, a předchůdce žalobce jej proto zesplatnil a nepovolený záporný zůstatek ve výši 10 762,27 Kč převedl dne 18. 12. 2019 na samostatný technický účet. Následně byla žalovaná o úhradu dluhu opakovaně upomínána, naposledy výzvou z 29. 7. 2021 odeslanou žalované na adresu [adresa]. 4. Při právním posouzení věci ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. 5. Dle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o.z., neboť ji uzavřel předchůdce žalobce jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti). 8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobce prokázal, že žalované byl poskytnut tzv. kontokorentní úvěr, jakož i to, že žalovaná porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, a to přečerpáním úvěru, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru a převedení pohledávky z nedovoleného debetu ve výši 10 762,27 Kč na technický účet předchůdce žalobce. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal povinností zaplatit žalobci, který pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek, částku 10 762,27 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o.s.ř. určena třídenní. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal v řízení plně úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává týž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 300 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, náhrady za 21 % DPH ve výši 252 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč Lhůtu k plnění určil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní s povinností plnit k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř.