18 C 148/2022-46 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném 9 765 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů (dále jen„ ČKP“), a to jako dva samostatné nároky. První nárok se týkal osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], u nějž žalovaný v období od 28. 4. 2021 do dne 27. 6. 2021, kdy byl evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu. Druhý nárok se týkal osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], u nějž žalovaný v období od 13. 11. 2020 do dne 31. 1. 2021, kdy byl evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu. Žalovaná částka je dána vynásobením příslušné zákonné denní sazby počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva 300 Kč za každý nárok. 2. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Bulharska, zabýval se soud nejdříve otázkou své pravomoci. Při posouzení pravomoci vyšel soud z čl. 4 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), na základě nichž shledal svou pravomoc pro rozhodnutí sporu, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Rozhodným právem pro posouzení sporu je pak v souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, právo české, neboť jde o závazek přispívat do Garančního fondu [obec] kanceláře pojistitelů, tedy tento závazek nejúžeji souvisí s Českou republikou. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl v od 28. 4. 2021 do dne 27. 6. 2021 vlastníkem/provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Žalobkyně vyzvala dne 16. 8. 2021 žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP, a to do 60 dnů od doručení dopisu. V době od 13. 11. 2020 do dne 31. 1. 2021 byl žalovaný vlastníkem/provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Žalobkyně vyzvala dne 11. 11. 2021 žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP, a to do 60 dnů od doručení dopisu. Následně byl žalovaný opakovaně o úhradu upomínán. 5. Soud spor posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a), § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Podle citovaných ustanovení musí být splněna povinnost pojištění odpovědnosti po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení této povinnosti. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla povinnost porušována, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva. Výši denní sazby příspěvku stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. Podle § 2a vyhlášky, výše nákladů ČKP spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč. 6. Na základě shora uvedeného shledal soud žalobu důvodnou a v plném rozsahu ji vyhověl. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem/provozovatelem předmětných osobních automobilů, k nimž t.č. nebylo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti. Žalobkyni proto soud přiznal nárok na zaplacení příspěvku do tzv. garančního fondu, který za uvedená období, tj. v případě prvního nároku za 61 dní, činí celkem 3 965 Kč (61 dní x 65 Kč), v případě druhého nároku za 80 dní, činí celkem 5 200 Kč (80 dní x 65 Kč). Žalobkyni vzniklo rovněž právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním tohoto nároku 2 x 300 Kč Vedle toho soud žalobkyni přiznal též příslušenství, a to zákonný úrok z prodlení z částek 3 965 Kč, resp. 5 200 Kč, ode dne 31. 10. 2021, resp. 26. 1. 2022 do zaplacení. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o.s.ř. určena třídenní. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o.s.ř., § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení 1 489 Kč. Soud postupoval podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává tatáž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, náhrady za 21 % DPH ve výši 189 Kč a zaplaceného poplatku 400 Kč.