18 C 28/2022-36 — Okresní soud v Příbrami

Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 395 Kč s příslušenstvím sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení, a to z titulu povinnosti platit televizní poplatek uložené zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v účinném znění (dále jen„ zákon o televizních poplatcích“) za období od dubna února 2020 do prosince 2020 ve výši 135 Kč měsíčně. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná byla dne 29. 4. 2019 vyzvána k přihlášení poplatníka ČT. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků vyplývá, že žalovaná byla od srpna 2019 přihlášena jako poplatník televizních poplatků. Za dobu od února 2020 do prosince 2020 nehradila televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, čímž jí vznikl dluh v celkové výši 1 395 Kč za celkem 11 měsíců. Žalobkyně vyzvala žalovanou sama, případně prostřednictvím České pošty, oddělení DINO, dopisem ze dne 8. 3. 2021 a 18. 5. 2021 k úhradě dluhu a zákonného úroku z prodlení. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaná je státním příslušníkem Ukrajiny, zabýval se soud nejdříve otázkou své pravomoci. Při posouzení pravomoci vyšel soud z čl. 4 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), na základě nichž shledal svou pravomoc pro rozhodnutí sporu, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky. Rozhodným právem pro posouzení sporu je pak v souladu s čl. 4 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 (Řím I) právo české. Soud posuzoval spor mezi účastníky dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, konkrétně podle ustanovení § 3 odst. 2, odst. 4, § 6, § 7 odst. 2 a § 10 a shledal nárok žalobkyně po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná se se ani přes výzvu nepřihlásila jako poplatník televizního poplatku, byla proto zařazena do evidence poplatníků s přihlášením od srpna 2019 a od této doby jí coby držiteli televizního přijímače vznikla povinnost hradit odpovídající televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Za období od února 2020 do prosince 2020 žalovaná televizní poplatek v celkové výši 1 395 Kč neuhradila. Porušila tím svou zákonnou povinnost hradit televizní poplatek řádně a včas a dostala se do prodlení. Soud proto shledal žalobu důvodnou a jako takové jí v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované uhradit žalobkyni dlužný televizní poplatek 1 395 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od prvého dne prodlení do 27. 10. 2021, kdy byla vyhotovena žaloba (dle návrhu žalobkyně), v celkové výši 153,90 Kč v souladu s § 10 zákona o televizních poplatcích. Výši zákonného úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 400 Kč a dvakráte paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč za dva úkony (návrh ve věci samé, výzva k plnění) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za zastupování advokátem, neboť tyto náklady v souladu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 a sp. zn. I ÚS 3705/14 ze dne 6. 2. 2015 nelze považovat za účelně vynaložené.