5 C 99/2022-59 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalované návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalované mu zaplatit částku 18 149,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 %, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 4 107,35 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 20 588,13 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, dále zaplacení částky 13 500 Kč a nákladů řízení ve výši 3 444 Kč. V návrhu tvrdil, že je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené [datum] se [právnická osoba] [IČO] se sídlem [adresa]. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované finanční hotovost ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit za poskytnutí úvěru celkem 25 776 Kč Celkem tedy měla uhradit žalobci částku 55 776 Kč. Žalobce tvrdil, že smlouva o úvěru byla uzavřena po vyplnění žádosti o úvěr, kde žalovaná uvedla základní údaje o své osobě. Žalovaná sjednanou částku a poplatek za poskytnutí úvěru neuhradila řádně a včas, uhradila pouze částku 23 199,99 Kč. Z důvodu neplacení byl úvěr zesplatněn, splatnost nastala dne [datum]. Ke dni postoupení činila pohledávka 61 774,10 Kč, skládala se z nesplacené jistiny, nesplaceného smluvního úroku, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku, sankčního poplatku, nákladů na vymáhání pohledávky, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty. 2. Okresní soud v Příbrami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl z důvodů nepřiměřeně vysokých celkových nákladů za poskytnutí úvěru a ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum], ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. K dalšímu jednání dne [datum] se žalobce omluvil, žalovaná se bez řádné omluvy nedostavila, podle § 101/3 o.s.ř. bylo jednáno bez její osobní účasti. Aktivní legitimaci žalobce prokázal smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne [datum], prokázal, že o postoupení žalovanou informoval dne [datum], [datum], výzvu před podáním žaloby žalobce zaslal žalované dne [datum]. Dále žalobce prokázal uzavření smlouvy o úvěru [číslo] dne [datum] na úvěr ve výši 30 000 Kč za poplatek 25 776 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalované prokazoval formulářem k žádosti o úvěr, kde žalovaná uvedla, že pracuje v [příjmení] [jméno] s příjmem [částka], na bydlení a energie má náklady ve výši [částka], za dopravu hradí [částka]. Žalobce neprokázal, jak si údaje žalované ověřil. 3. Ze zprávy OSSZ v [obec] bylo zjištěno, že žalovaná uvádí adresu [adresa původní účastnice a žalované], [PSČ] [obec], není vedena jako OSVČ. V centrální evidenci obyvatel bylo zjištěno, že adresa trvalého bydliště je platná od [datum], jedná se o sídlo úřadu. Ze strany soudu nebylo zjištěno, že by se žalovaná nacházela ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody. 4. Smlouvou o postoupení pohledávky žalobce prokázal aktivní legitimaci ve věci ve smyslu ustanovení § 1879 o.z. Smlouva o úvěru byla uzavřena dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Soud proto zjištěný skutkový stav hodnotil z hlediska těchto právních předpisů a dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve smyslu § 87/1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť právní předchůdce žalobce nesplnil řádně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované. Prokázal vyplnění žádosti o úvěru, kde žalovaná uvedla svůj příjem, nevěrohodnou výši nákladů na svou obživu včetně jízdních nákladů, úhradu bydlení a podobně. Výši příjmu si právní předchůdce neověřil, neověřil si údaje, neprokázal, že by se zabýval tím, zda žalovaná má další půjčky, úvěry, zda je vedena v insolvenčním rejstříku. Soud v dalším odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2022 č. j. 22 Co 295/2019-86, případně právní názor ÚS ČR v rozhodnutí sp. zn. 3 ÚS 4129/2019. Pokud žalobce prokázal, že právní předchůdce poskytl částku 30 000 Kč, ze které žalovaná uhradila 26 199,99 Kč (výši úhrady žalovaná nepopřela), pak rozdíl mezi těmito částkami soud shledal za bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. a rozhodl o povinnosti žalované tuto dlužnou částku žalobci doplatit včetně úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze stejného důvodu pak žalobu na zaplacení částky 11 349,89 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok, žalobu na zaplacení částky 39 Kč, žalobu na zaplacení částky 13 500 Kč zamítl. 5. Žalobce byl ve věci zcela neúspěšný, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.