7 C 49/2022-28 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 080 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný se stal s účinností od 30. 4. 2017 poplatníkem televizního poplatku, a to na základě přihlášení do příslušné evidence. Měsíční výše televizního poplatku činí částku 135 Kč. Žalovaný nehradil televizní poplatky v období za prosince 2020, dále pak od března 2021 do srpna 2021 a za listopad 2021, v důsledku čehož mu vznikl dluh ve výši 1 080 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, avšak žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil. Zároveň žalobkyně uplatnila také nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 66,10 Kč. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, do kterého dal žalovaný včasný odpor, kdy uvedl, že nebydlí na uvedené adrese, v současné době bydlí na hotelové ubytovně, kde není televizní signál a nemá elektrický proud. K tomu žalobkyně uvedla, že žádnou odhlášku žalovaného, ani změnu adresy pro doručení neeviduje a do doby odhlášení zůstává žalovaný poplatníkem, kdy mu svědčí zákonná povinnost hradit televizní poplatek. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se k nařízenému jednání bez řádné omluvy nedostavil. Proto soud podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal bez osobní účasti obou účastníků řízení. 4. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 5. Soud z provedených důkazů, a to z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků zjistil, že žalovaný je poplatníkem televizního poplatku dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, s účinností od dubna 2017. Dle citovaného zákona činí výše televizního poplatku 135 Kč měsíčně. Žalovanému vznikl dluh na televizních poplatcích ve výši 1 080 Kč za období prosinec 2020, dále pak od března 2021 do srpna 2021 a za listopad 2021. Dle specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vznikl žalobkyni nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 66,10 Kč. Soud dále zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, kterou byl žalovaný v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. Dle dodejky byla upomínka odeslána žalovanému dne 3. 12. 2021. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), dále ze zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 7 odst. 2 citovaného zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 7. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu nezaplacených televizních poplatků celkem částku ve výši 1 080 Kč včetně příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 66,10 Kč. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 9. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do splatnosti, dostal se s placením dluhu do prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši 66,10 Kč. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze dvou úkonů právní služby tj. dvou režijních paušálů po 100 Kč, tj. 200 Kč a zaplaceného soudní poplatku ve výši 400 Kč Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.