9 C 174/2020-125 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 25. 8. 2020 po jejím částečném zpětvzetí domáhala určení, že je vlastníkem staveb na svých pozemcích, a to stavby bez č.p. (objekt k bydlení) na pozemku parc. [číslo] přičemž tato stavba je součástí pozemku, a dále vlastníkem stavby bez č. p. na pozemku parc. [číslo] přičemž tato stavba je také součástí pozemku, v obci a [katastrální uzemí]. Tvrdila, že stavby byly postaveny skauty již v roce 1946, kdy vlastníkem pozemků byl její právní předchůdce, pan [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tehdy platné superficiální zásadě se stavby staly součástí pozemků, nebyly však zapsány do příslušné evidence na pozemkovém úřadě. Následně byl majetek [jméno] [příjmení] zkonfiskován na základě dekretu prezidenta republiky. Stavby byly poté v roce 1973 zaevidované do katastru nemovitostí, avšak bez uvedení vlastníka, protože vlastnické právo k nim nebylo doloženo žádnou listinou. [jméno] [příjmení] v roce 1995 nabyl zpět vlastnické právo k předmětným pozemkům na základě restituce, stavby však nebyly v restitučním rozhodnutí uvedeny. Protože však vždy byly součástí pozemků, stal se jejich vlastníkem právní předchůdce žalobkyně. Zapsaný stav tedy neodpovídá stavu skutečnému. V 70. letech byly stavby jen rekonstruovány, po konfiskaci svého majetku [jméno] [příjmení] žádné nové stavby na předmětných pozemcích nepostavil. 2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok. Namítla, že není pasivně věcně legitimovaná, neboť není v katastru nemovitostí evidována jako vlastník sporných staveb, ani se jako jejich vlastník nechová. Dále uvedla, že stavby byly na pozemcích postaveny až po konfiskaci pozemků [jméno] [příjmení], nestaly se tedy součástí pozemků. Zároveň zdůraznila, že v rámci restituce byly [jméno] [příjmení] vráceny pouze pozemky, nikoli stavby na nich postavené. Ty nebyly předmětem restituce. Protože byly evidovány na samostatných listech vlastnictví, musel o jejich vrácení [jméno] [příjmení] výslovně požádat, což neudělal. 3. Žalobkyně vzala v průběhu jednání žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výrok I. tohoto rozsudku. Žalovaná se zpětvzetím souhlasila. Soud proto řízení v tomto rozsahu zastavil podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. 5. Žalobkyně je zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Na každém z pozemků stojí stavba bez č. p., objekt k bydlení (zjištěno z informace o pozemcích). 6. Z restitučního rozhodnutí pozemkového úřadu Okresního úřadu v [obec] ze dne 26. 4. 1995, [číslo jednací] a [anonymizováno] [spisová značka], soud zjistil, že [jméno] [příjmení] na základě restituce nabyl vlastnické právo mimo jiné k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] (původně dle PK [parcelní číslo], jak plyne ze srovnávacího sestavení parcel). Žádné stavby v restitučním rozhodnutí uvedeny nebyly. V odůvodnění rozhodnutí bylo konstatováno, že veškerý zemědělský majetek [jméno] [příjmení] byl konfiskován výměrem ONV v [obec] ze dne [datum] vydaným na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Dále bylo konstatováno, že část vydávaných pozemků je zastavěna jednoduchými stavbami, které nebrání vydání pozemků oprávněné osobě. Jako povinná osoba byl v rozhodnutí uveden [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. 7. Z přídělové listiny ze dne [datum] soud zjistil, že původní pozemek [anonymizována dvě slova] byl přidělen Okresnímu výboru československého svazu mládeže [obec]. 8. Ze sdělení katastrálního úřadu a protokolu [číslo] ze dne 12. 11. 1973 soud zjistil, že předmětné stavby na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] byly zaevidovány na KP [obec] na základě místního šetření v roce 1973 a že vlastnictví k těmto stavbám nebylo doloženo žádnou listinou. Stavební parcely pod těmito stavbami byly v roce 1973 převedeny na ÚV SSM [obec]. 9. Z dopisu ze dne 30. 1. 2020 soud zjistil, že starosta [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sdělil žalobkyni, že předmětné stavby vystavěl [příjmení] v roce 1946. 10. Z ostatních provedených důkazů (zápis ze dne 26. 2. 1958, dohoda ze dne 28. 4. 1993, dopis ze dne 1. 10. 2019 zástupce [příjmení] – [anonymizována tři slova]) soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Další navržené důkazy soud již jako nadbytečné neprováděl, jelikož pro rozhodnutí věci byl dostatečně zjištěn skutkový stav na základě provedeného dokazování. Provádění dalšího dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. 11. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. 12. Žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Jejich původním vlastníkem byl [jméno] [příjmení], jehož veškerý majetek byl v roce 1949 zkonfiskován na základě Benešových dekretů. Na každém z těchto pozemků je postavená stavba (bez č.p.). Předmětné stavby jsou v katastru nemovitostí evidované bez uvedení vlastníka. [jméno] [příjmení] byly v rámci restituce vráceny předmětné pozemky, sporné stavby nikoli. 13. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 14. Předmětem řízení je určení vlastnického práva žalobkyně k nemovitým věcem (stavbám), které podléhají evidenci v katastru nemovitostí, v němž však není zapsaný žádný vlastník předmětných staveb. Žalobkyně tak má naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř, neboť jen touto žalobou se může domoci změny zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí. Soud proto žalobu projednal po věcné stránce, přičemž se zabýval otázkou, zda žalobkyni svědčí tvrzené vlastnické právo. Dospěl přitom k závěru, že nikoli. 15. V posuzované věci bylo rozhodné, že [jméno] [příjmení], původnímu vlastníkovi pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec], nebyly v rámci restituce vráceny sporné stavby. Žalobkyně potvrdila, že [jméno] [příjmení] v období po konfiskaci svého majetku žádné stavby na předmětných pozemcích nepostavil. Vlastnické právo k nim tak mohl získat právě jen na základě restitučního rozhodnutí. Restitučním rozhodnutím ze dne [datum] však nabyl vlastnické právo jen k pozemkům, sporné stavby v něm uvedeny nebyly. Oprávněná osoba (restituent) přitom musela požádat zvlášť o restituci pozemku a zvlášť o restituci stavby postavené na pozemku, protože ode dne 1. 1. 1951 až do dne 1. 1. 2014 neplatila superficiální zásada (ta byla opuštěna s přijetím občanského zákoníku v roce 1950 – zákon č. 141/1950 Sb., dle jehož přechodných ustanovení se ustanoveními tohoto zákona řídí i právní poměry vzniklé před 1. lednem 1951). Restituční zákonodárství přitom nelze obcházet žalobou na určení vlastnického práva (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 1222/2001, dostupné na www.nsoud.cz). 16. [jméno] [příjmení] v restituci nebyly vydány sporné stavby. Nestal se tak jejich vlastníkem. Nemohl je proto ani následně převést na nikoho dalšího a ani nemohly být předmětem jeho pozůstalosti. Jejich vlastníkem tudíž nemůže být ani žalobkyně, která své tvrzené vlastnické právo odvozovala právě od [jméno] [příjmení]. 17. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl, přičemž se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nezabýval námitkou žalované ohledně nedostatku pasivní věcné legitimace (provádění dalšího dokazování k posouzení pasivní věcné legitimace by totiž bylo nadbytečné, jelikož ani při jejím prokázání by žaloba nebyla úspěšná). 18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 a 3 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalované přiznal nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 1 500 Kč Náklady řízení sestávají z náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka za 5 úkonů (2 x vyjádření ve věci, účast při jednání soudu dne 21. 4. 2021, dne 17. 8. 2021 a dne 9. 2. 2022) po 300 Kč dle § 1, 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.