9 C 94/2022-54 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 30. 11. 2021 domáhala po žalované zaplacení 84 899 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou žalovaná uzavřela dne 1. 3. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně). Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 75 000 Kč. Žalovaná se kromě jistiny zavázala uhradit úrok ve výši 24 719 Kč, odměnu za administrativní činnost 27 223 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu 5 310 Kč. Vrátil však jen 47 353 Kč. Zbytek dluhu ani přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 19. 7. 2022 v nepřítomnosti žalované a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Dle smlouvy o zápůjčce, kterou právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovanou dne 1. 3. 2018, přenechala právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne žalované v hotovosti 71 562 Kč a částka 3 438 Kč byla použita na splacení závazku žalované z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně úroku 24 719 Kč, odměny za administrativní činnost 27 223 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu 5 310 Kč ve 24 měsíčních splátkách, kdy 1. až 23. splátka měla být ve výši 5 511 Kč a poslední ve výši 5 499 Kč (celkem se tak zavázala zaplatit 132 252 Kč). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Dle tabulky umoření žalovaná vrátila do zahájení soudního řízení 47 353 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně přílohy postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou žalobkyni. Dle dopisu ze dne 6. 1. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a zároveň ji vyzvala k vrácení 126 399 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalovanému dne 25. 1. 2021. 5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Příjem žalované představoval rodičovský příspěvek ve výši 11 500 Kč, další příjem domácnosti měl být ve výši 54 700 Kč, odhadované měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč. Údaje o příjmech a výdajích žalované (její domácnosti) vyplněné v zákaznické kartě si však právní předchůdkyně žalobkyně nenechala doložit příslušnými listinami (výplatními páskami, daňovým přiznáním/pracovní smlouvou, SIPO, apod.). Právní předchůdkyně žalobkyně tudíž nezkoumala úvěruschopnost žalované dostatečně. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť smlouvu o zápůjčce, kterou je třeba posuzovat zároveň jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované 75 000 Kč Smlouva o zápůjčce však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž zkoumala nedostatečně úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, jelikož vycházela jen z údajů vyplněných žalovanou v zákaznické kartě a sama si údaje neověřila, což má za následek absolutní neplatnost předmětné smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 12. Protože je smlouva absolutně neplatná, není dán právní důvod, pro který právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky. Žalovaná se tedy na její úkor bezdůvodně obohatila o 75 000 Kč (§ 2991 o. z.). Vrátila již 47 353 Kč. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 27 647 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 9. 2. 2021 do zaplacení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k vrácení přenechaných peněz (včetně příslušenství, které však nebylo platně sjednáno) až dopisem ze dne 6. 1. 2021, který jí byl odeslán dne 25. 1. 2021. Dle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla tedy žalované doručena dne 28. 1. 2021. V dopise jí byla k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta 10 dní od doručení dopisu. Žalovaná tak byla povinna vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne 8. 2. 2021. Protože svou povinnost nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení jí však nevznikly.